Hra se stíny

Stěhování?

Z nemocnice mě vyzvedl otec. Neřešila jsem, co otec nalhává doktorům a sestrám. Vzala jsem svoje věci, popadla jsem mobil a zamířila jsem si to z nemocnice ven. Neohlížela jsem se, jestli jde za mnou otec. Věděla jsem, že v autě čeká barbie Lucie.

Otevřela jsem kufr od auta, hodila jsem tam svoje věci a sedla jsem si do auta.

,,Ahoj, tak jak ti je?" Zeptala se mě sladkým hlasem a zamrkala umělýma řasama.

,,Hm.." zamumlala jsem a dala jsem si sluchátka do uších.

Ucitila jsem, jak se auto dalo do pohybu. Připoutala jsem se, zesílila písničky a koukala se z okna na ubýhající cestu.

Auto se po nějaké době zastavilo před naším domem. Vystoupila jsem z auta, vzala si svoje věci, vyběhla jsem do pokoje, odhodila tašku a posadila se na postel.

Chvíli jsem přemýšlela, až jsem došla k jednomu závěru. Zvedla jsem se z postele a ze skříně jsem si vytáhla můj obří kufr a začala jsem balit. Dala jsem si tam potřebné oblečení a boty. Do malé cestovní tašky jsem hodila veškerou elektroniku, kosmetiku a svůj deník.

Seběhla jsem s kufrem i taškou dolu. Položila jsem to před dveře a zamířila si to za tátou a Lucii do obýváku.

,,Tati?"

Řekla jsem nejistě a potichu. Vím, že bratr říkal, že u něj mužů být kdykoliv budu chtít, ale nejsem si jistá, jestli to otec schválí. Hned, jak zvedl ke mně pohled mi došel dech i slova. Nevěděla jsem jak začít, co říct první a jak se při tom chovat. Stoupla jsem si před televizi, zaměřila jsem pohled na otce a tahala za lem mého trička.

,,Já no, chtěla bych teď bydlet u Toma. Mohla bych?"

Říkala jsem to téměř neslyšitelně, ale věděla jsem, že mě otec slyší.

Díval se na mě nenávistným pohledem. Šel z něj strach. Doufala jsem, že mi to dovolí. Nechápu, proč jsem se ho ptala, mužů za bratrem, vždy když budu chtít já. Sám mi to říkal, ale i tak jsem chtěla bejt ta hodná a slušně se ho zeptat. Začala jsem se odpovědi bát.

,,Jak si to představuješ? Budeš tady a tečka!" Řval na mě a já na to neměla náladu. Vzala jsem mobil a zavolala bratru. Vysvětlila mu situaci a mobil podala otci.

Přecházela jsem po mistnosti jsem a tam. Čekala jsem co s bude dít. Otec se naštval popadl můj mobil a hodil ho proti zdi.

,,Dělej si co chceš, ale pak za mnou nechoď!" Zařval a odešel.

Sebrala jsem můj mobil. Teda ten zbytek a sedla si na schody před domem.

Bratr přijel, dal moje věci do kufru a já si zatím sedla na sedaladlo spolujezdce. Mobil jsem položila do přehrádky a přípásala se.

,,Co to máš s mobilem?"

,,Neptej se." Řekla jsem a víc se zabořila do sedadla.

,,Teď už bude jen dobře, uvidíš."

,,To doufám."

Další díl, je o neco dřív než jsem chtěla, ale snad nevadí.
Omlouvám se za chyby a překlepy.
A také děkuji za vaše hlasy a komentáře.