Hra se stíny

Slova!?

Ležela jsem stočená na nemocniční posteli. Nohy jsem měla pokrčené a kolena jsem měla těsně u brady. Po tvářích se mi spouštěly slzy. Přemýšlela jsem o tom, jestli jsem udělala správné rozhodnutí. Nechtěla jsem s nikým mluvit ani rozebírat moje pocity. Byla jsem do sebe zavřená. Uzavřená jak truhla se svým tajemstvím. Nedávala jsem před ostatníma najevo své pocity. K tomu sloužila deka, ta jediná věděla jak mi je. Před tou jedinou jsem brečela, schovávala hlavu a utírala slzy.

Hodiny na stěně tikaly pro tuto chvíli moc hlasitě. Každej nepatrný pohyb na chodbě a nebo rány ve mně vyvolávaly nepříjemné a smíšené pocity.

Každou půl hodinu mě chodila kontrolovat sestra, teď ale nepřišla, přišel můj bratr.

,,Jak se cítíš?" zeptal se mě velice ustaraným hlasem.

,,Myslíš, že jsem udělala správnou věc? Rozhodla jsem se dobře?"

Jen při těch slovech se mě zmocnila úzkost a slzy si opět našly cestu.

,,Já nevím. Věř, že tu budu pro tebe. Zkoušel jsem zažádat o to, abych tě dostal do péče. Nedovolili mi to, ale kdykoli budeš chtít bejt u mě, tak ti do toho otec mluvit nebude."

,,Mám to brát tak, že se stěhuješ? To mě tam necháš. S nim? Po tom všem co mi udělal?"

Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi říkal. Opouští mě. Nechává mě otci. Už nebude mít žádnou zabránu a bude to ještě horší. Teď si říkám, že jsem udělala dobře. Mé dítě by se do tohoto světa nemohlo narodit.

Vyhnala jsem bratra z pokoje a hlavu jsem si schovala pod deku. Během chvilky jsem usla a nevěděla o ničem, co se děje kolem mě.

----------------------------------------------------------------
Za každou tmavou krajinou, se nachází paprsek světla. Žij pro něj. Slova jsou slova. Nevěř všemu co slyšíš a ani tomu, co ti kdo řekne. Věř sama sobě!

Těmto slovům jsem nerozuměla. Pomalu jsem se probouzela. Zjistlila jsem, že to bylo poze a jenom v mé hlavě. Byla jsem rozhodnutá o tom, co se stane po příchodu domů.

Nebyla tma a sluneční paprsky mi svítily přes tenké závěsy do oči. Vylezla jsem z postele, zbalila si věci domů a čekala na příchod bratra nebo otce.

Dneska se vše změní!

Další díl, není extra dlouhej a ani se v něm nic neděje.
Musela jsem, ale tento díl takto napsat, aby to mohlo pokračovat dál.
Nevím, kdy bude další díl, snad brzy.
Moc vám děkuji za vaše hlasy a komentáře, mám z nich radost. :)