Hra se stíny

Sen

Můj život je jako horská dráha. Pohybuje se nahoru a dolu. Stoupá a následně klesá. Prvních patnáct let to jen stoupalo. Teď to jde z kopce, ale někdy jsou i dny, kdy to mírně stoupne. Žiji ve strachu. Nikdy nevím co mě čeká. Mým každodenním dárkem je pár modřin do sbírky.

Dny jsou pro mě už jen špatné a vidím vše kolem sebe jen v tmavých barvách. Naděje na starý a lepší život, se vyskytuje jen někdy. Bojím se. Přeji si smrt, ale i klidný život. Nesnáším to.

Kamarádi, rodina - Co to vlastně je? Otázka, na kterou si každý odpoví jinak.

Běžela jsem temnou ulicí. Nevěděla jsem před čím utíkám, ale vím, že jsem se bála. Běžela jsem, co nejrychleji to šlo. Strach mě nutil běžet dál, i přesto že jsem už nemohla. Slyšela jsem kroky. Rychlé kroky. Neotočila jsem se, běžela jsem dál. Zastavila jsem se až na konci ulice. Kroky za mnou pomalu utichly a já se otočila.

Postava se ke mně přibližovala, až si stoupla do světla pouliční lampy. Zahlédla jsem svojí MATKU!?

Se slzama s v očích jsem se k ní rozeběhla. Objala jsem jí, co nejvíce to šlo. Slzy mi tekly ve velikém množství po tvářích. Byla jsem šťastná, že ji vidím.

,,Tohle není konec holčičko."

,,Co není konec?"

Neodpověděla. Ukázala za mě a zmizela.

Otočila jsem se.

Náhle jsem nestála na ulici, ale ve sklepě.

Jak jsem se sem dostala?

U dveřích stál otec a vedle jeho nový objev Lucie.

Ze široka se usmála a svázala mi ruce k čelu postele. Sundala mi oblečení, roztáhla mi nohy a ty následně taky přivázala.

Sama si sundala obleční a lehla si vedle mě.

Otec, už taky nahý, si vlezl na postel. Začal se líbat s Lucií a uspokojovat jí rukou. Lehl si na mě a vrazil ho do mě až po kořen.

Slzy už opouštěly mé oči.

Bolelo mě to. A s každým jeho přírazem víc. Lucie vedle mě křičel rozkoší. Bylo to nechutný.

Když už se otec blížil k vrcholu tak ho ze mě vyndal, zasunul ho do Lucie a do mě vrazil prsty.

Nezmohla jsem se na křik a už vůbec ne na slzy. Cukala jsem sebou, ale bylo mi to k ničemu.

Nesnesitelná bolest, se šířila celým mým tělem.

Když skončil i s Lucií tak se zvedl, přinesl kameru, postavil ji před postel a dal Lucii divný povel?

Ležela jsem, skoro jsem nedýchala, jen jsem čekala, co se bude dít.

Lucie mě začala líbat. Prsty mě začala dráždit a druhou rukou drtila mé prso.

Vzdychala mi do rtů a prohýbala se v zádech.

Po čase jí mé rty omrzely a přesunula se na můj krk, pak níž na moje prsa a pak dělala mokrou cestičku až k mému podbříšku.

Škubala jsem rukama i nohama, ale bylo mi to k ničemu.

Začala mi sát klitoris.

Neměla jsem už sílu bračet a taky už nebylo co.

Přesunula se ještě níž a začala se ve mně pohybovat jazykem. Bylo to nepříjemné a nechutné. Trvalo to snad hodiny, než se usmála a opustila postel.

Na řadu opět přišel můj otec. Vzal pásek a začal mě švihat. Usmíval se u toho a řval na mě nesmyslné nadávky. Zařval něco na Lucii, ale tomu jsem nerozuměla. Podama muj nůž?! A otec mi dělal po těle krvavé šrámy. Lucie ho ze zadu objala, sebrala mu nůž a zarazila mi ho do břicha.

S křikem jsem se probudila. Tváře jsem měla mokré od slz a celá jsem se klepala. Dvě silné ruce se objevily na mých ramenou a já sebou cukla.

,,Pšš. Byl to jen sen, nic jiného, jen zlej sen."

Objal mě Tomáš.

,,Ne nebyl to sen. Byla to až příliš živá noční můra."

Vzlykla jsem a hlavu si opřela o jeho rameno.

Konečně další díl :D
Omlouvám se, že to tak trvalo a za chyby a překlepy v textu.
Chtěla bych poděkovat za vaše hlasy a taky za to, že můj příběh má díky vám už přes tisíc přečtení.

Budu ráda za hlasy a komentíky :)
A taky za názory.