Hra se stíny

Panika

Se strachem v očích jsem ho pozorovala. Než jsem se stačila nadechnout táhl mě směr sklad. Bála jsem se. Strašně moc jsem se bála toho, co mě čeká. Nevěděla jsem, co mě čeká. Znásilní mě? Zbije mě? A nebo něco úplně jiného? Křečovitě držel mojí ruku a táhl mě dál. Díky bolesti jsem za ním cupitala jako pejsek.

Došli jsem do skladu a otec konečně pustil mojí ruku. ,,A teď si pohrajeme holčičko." 
Chytil mě za vlasy a tál mě k prázdným krabicím. Jednou rukou si sundal pásek a obvázal mi jím ruce. Velkým škubnutím mi roztrhl tričko, z mých kalhot sundal pásek a strčil mě do krabic. 

Páskem mě začal švihat přes břicho. Křičela jsem bolestí. ,,To tě odnaučí mě neposlouchat!" 
Dal mi poslední, ale nejvíc bolavou ránu. Strhl ze mě kalhoty i s kalhotkami a prudce ho do mě strčil. 

,,Budeš si to užívat. Jasný?!" nebyla to otázka. byl to rozkaz. Rozkaz, který jsem nehodlala uposlechnout. 

,,Ne!" vykřikla jsem, co nejvíce jsem mohla a snažila se zahnat slzy, které se díky bolesti, které pocházela z mého podbříška, se začali spouštět po mých tvářích.  

,,Jak si přeješ." z kapsy u kalhot vytáhl malý nožík a přiložil mi ho lekce na břicho. Začal se ve mně pohybovat a s každým jeho přírazem mi nůž nechal na břiše krvavou vzpomínku. 

Neměla jsem sílu křičet, nebo prosit, aby toho nechal. Jen jsem tam ležela s obličejem zkrouceným do bolestného výrazu a se slzami, co opouštěly bezpečí slzných kanálků. 

Mojí záchranou byl vyzvánějící mobil. Otec si povzdychl, vytáhl můj mobil z kalhot a zvedl ho.

,,Ano?- Jo mám.- Ne nechám ji být.- Mám na ni stejné právo jako ty.- Je mi jedno, že ji ubližuji.-..."

Sice jsem neslyšela, co ten druhý říká, ale bylo mi jasný, že je to bratr a to co se bude dít nebude pěkné.

Otec ze mně vystoupil a zvedl se. Stále držel telefon u ucha a na obličeji měl pitomý výraz. 

,,Pojď si pro ní, a slibuji ti, že se nedožiješ večera." S tímto to položil a nechutně se usmál.

 ,,Můžeš si připravit řeč na rozloučenou, tvůj bratr už dlouho žít nebude." Z bundy, co měl před tím na sobě vytáhl zbraň a já zalapala po dechu. 

Další díl. 
Omlouvám se, že to tak trvalo.
Chci vám říci, že nevím, jak budu přidávat přes prázdniny, mám vážně plný program. :)
Pokusím se přidávat, ale nevím s jak velkým rozestupem.

Děkuji vám, za podporu a užijte si nastávající prázdniny. Je léto! Tak se dobře bavte :D