Hra se stíny

Křik

Trhnutím jsem se probudila. Matka se nademnou skláněla a vruce držela nůž. Byla jsem vyděšená. Nevěděla jsem co dělat.

,,Mami!?" Oslovila jsem ji potichu. ,,Děje se  něco?"

Matka se na mě usmála, pohladila po tváři a řekla.

,,Moc mě to mrzí. Nechtěla jsem. Miluju tě. Moc tě miluju a proto nemůžu žít s pocitem, že za tohle mohu já." Dopovědla, zastrčila mi vlasy za ucho a odešla.

Přišlo mi to divné, ale moc jsem to neřešila. Položila jsem si hlavu na polštář a opět usla.

------------------------------------------------------------

Probudila mě hlasitá rána a křik. Do mého pokoje  přiběhla táta.

,,Je to tvoje vina. Si rozmazej fracek." Dal mi facku a začal mě svlékat. Branila jsem se, ale žádný účinek to nemělo. Bouchala jsem do něj pěstí, kopala jsem nohama a snažila se dostat od něho co nejdál. Chytil mé ruce v jedné své a dal mi je nad hlavu. Roztáhl mi nohy a vlezl si mezi ně.

Začal mě hladit po celém těle. Bylo mi to hodně nepříjemné. Cítila jsem jak tře pomalu svůj rozkrok o ten můj. Oči jsem měla plné slz. Snažila jsem se je rozmkat. Když jsem se začala uklidnovat strčil ho do mě až po kořen. Bolestí jsem vykřikla a slzy přetekli přes okraj. Začal nemilosrdně přirážet a zrychloval tempo. Brečela jsem. Přála jsem si ať ta bolest zmizí.

Zakřičela jsem znovu, když se mi zakousnul do krku a rukou mi ošklivě mačkal prso. Bolest byla strašná. Mamí prosím pomoc. Pomyslela jsem si, ale bála jsem se to vyslovit nahlas. Mamka se změnila zase zpět. Byla zase ta co se o mě starala.

Konečně byl konec. Otec se oblékl a podíval se mi do očí. ,,Za deset minut dole!" Řekl dost nepříjemně a s třísnknutím dveří odešel.

Bolest neopouštěla mé tělo a já nebyla schopná se pohnout. Přitáhla jsem si kolena k hlavě a rukama je objala. Potichu jsem brečela a snažila se uklidnit. Pomalu jsem vstala z postele a oblékla si to co po padlo jako první do ruky. Upravila jsem si vlasy, namalovala lehounce oči a šla dolů.

Dole to vypadalo jao za výbuchu nějaké bomby. Rozházený police a rozbité vázy. Uprostřed tohoto bordelu stál otec s bratrem a policista. Kolem chodili i jiní policisté. Prostě a jednoduše zmatek. Několik policistů chodilo a vycházelo z kuchyně. Že by se konečně přišlo na to, že mi ubližují? Jeden z policistů mě zahlídl a vydal se váhavím krokem ke mně.

,,Ty si Jana, že?" Nejisti jsem přikývla a čekala jsem co bude dál.

Vzal mě za ruku a vedl mě do obýváku. Ukázal na gauč a já si poslušně sedla.

,,Je mi to líto. Nevím jestli to víš, ale podle toho jak se tvářiš asi ne. Jak jen ti to říct. Sakra jsi jestě dítě a nevím jak." Koukala jsem na něj jak na zjevení. Věděla jsem, že je něco špatně.

Přisedl si ke mně a podíval se mi dlouze do oči. ,,Vaše-Tvoje maminka......" A dál jako bych vypla. Mamka je mrtvá? Proč? Slzy mi proudem tekly po tváři. Snažila jsem se být silná, ale nešlo to. Začala jsem křčet, jako kdyby mi šlo o život. Tohle není pravda. Je to jen sen. Ráno se vzbudím a mamka tady bude. Bude tu se mnou! Do obýváku přiběhl Tomáš. Vzal mě do náruče a odnesl do pokoje. Položil mě na postel a já hned usla.

Ahoj. Hlásím se z dalším dílem. :)
Moc se omlouvám za chyby, ale těžko se to po sobě kontoluje. :D

Líbil se tento díl?
Budu ráda za každou podporu.:)

Děkuji Tynule99 :)