Hra se stíny

Myšlenky

Strach- něco, co nás bude pronásledovat celý život. Pocit, před kterým se nikdy neschováme. Neutečeme od něj. S každou naší slabinou se bude zvětšovat. Nikdy nemůžeme uniknout strachu, který v nás dřímá. Je to jako utíkat před vzduchem, který potřebuje k životu. Sen se jen, dokud se neuskuteční a strach je jen pocit, který nemusí být odhalen.

To je to, co jsem celou dobu pociťovala. Strach z neznáma. Co se stane po tom, co se rozhodnu udělat tento riskantní krok? Nebo mám udělat jiný a přitom stejný? 

To jsou otázky, na který neznám odpověď já ani nikdo jiný. Je to něco, co si musím určit sama. Jak se mám rozhodnout pro něco, když nevím jaký následky mi to přinese?

Mám bratra, který mi pomůže za jakékoliv situace. Mám Vojtu, ale nevím, jak to on unese.

Před chvílí tu byla sestra a oznámila mi, že potrat proběhne do hodiny. Nevím, jak se mám na to připravit, nevím nic. Připadám si jak prázdná hrací skříňka, která už nedokáže zahrát tu poklidnou melodii. Něco se ve mně zlomilo. Netuším co, ale bylo to veliké.

Ležím na své nemocniční posteli a pozoruji hodiny umístěné na zdi přede mnou. Nejsem blázen, ale v tu chvíli jsem si tak připadala. Pozoruji ručičky co se otáčejí furt dokola. Obrovské číslice, každá s jinou hodnotou a jiným tvarem.

Jednoho dne budu svého rozhodnutí třeba litovat, dneska to ale nebude, to vím. Věřím v nemožné, na na očích mám furt ty dětské růžové brýle, přes které vidím na tomto odporným světě jen to dobrý. Pro tuto chvíli to tak vidím.

 Přála bych si tu mamku, snažím se být silná a hrát si na hrdinku, ale tak to vůbec není. V této situaci by mi určitě hodně pomohla .

Během mého přemýšlení mě vyrušil hlas sestřičky, oznamující, že je čas. S její pomocí jsem se dostala do křesla a jely jsme. Pozorovala jsem cestu a snažila se na nic nemyslet. Vyčistit si hlavu a neuvažovat nad tím, co hodlám udělat.

SBOHEM MALIČKÁ!

Další díl. Doufám, že se líbí.
Omlouvám se, měla jsme v plánu ho napsat delší, ale nevěděla jsem jak dál. Chtěla bych vám poděkovat na hlasy a komentáře. Moc si toho vážím. :)