Hra se stíny

Telefon

Probudila jsem se sama od sebe. Bratr už vedle mě neležel. Porozhlédla jsem se po pokoji a můj zrak zůstal na poblikávajícím mobilu, který patří bratru.

I když nerada, tak jsem vstala z vyhřáté postele a nemotornými kroky jsem došla ke stolu, kde se mobil nacházel. Na obrazovce blikala fotka bratra a Anny a pod fotkou se nacházel nápis "Láska".

Chvíli jsem přemýšlela, jestli to mám zvednou. Nečekala jsem, jestli do pokoje přijde bratr, popadla jsem mobil a hovor jsem vzala.

,,Ahoj."

,,Ahoj lá-. Kdo je tam?"

,,Jo jasně promiň, tady Jana. Potřebuješ něco Anno?"

,,Ne, ne. To je dobrý. Pak ať mi zavolá jo? Děkuji. Pá."

,,Pá?!"

Mobil jsem položila na stůl. Odešla jsem do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu. Zabalená v ručníku jsem přešla ke skříni, kde jsem si vytáhla modro-bíle batikované kalhoty, bíle tílko a tmavou volnější mikinu. 

Oblékla jsem si spodní prádlo a připravené věci. Vzala jsem Tomův mobil a s batohem do školy jsem přešla do kuchyně.

Překvapením pro mě bylo, když u kuchyňské linky stál Tomáš a dělal snídani. Podle vůně a a nadávek bratra jsem poznala, že dělal palačinky. Nestačila jsem ani pozdravit a už na mě mluvil.

,,Ahoj. Sedni si. Hned bude snídaně. Jo a připravil jsem ti horkou čokoládu."

Poslušně jsem si sedla a potichu jsem zamumlala nesrozumitelně "děkuji". Usrkla jsem si z hrnku mé oblíbeně horké čokolády a pozorovala jsem bratra.

,,Volala ti Anna." Řekla jsem jakoby nic

,,Jo? Potřebovala něco? Asi jsem si nechal telefon u tebe co?"

,,Jo."

Hned jak jsem to dořekla, se vydal do mého pokoje.

,,Počkej! Přinesla jsem ti ho."

Mobil jsem mu následně podala. S lehkým úsměvem dal přede mě talíř s palačinkami. Vzala jsem si jahodový sirup, nutelu a začala jsem jíst.

,,Ségra. Nemůžu tě hodit do školy, musím za Annou."

S plnou pusou jsem přikývla a dívala se jak odchází. Dojedla jsem výbornou snídani, vyčistila jsem si zuby, obula si boty a chystala jsem se odejít, když mi začal vyzvánět mobil.

Hovor jsem s úsměvem vzala, protože volal Vojta. Oznámila jsme mu, že dneska budu u školy trochu díl něž včera, protože jdu pěšky. Neměl nic proti a začal mi sdělovat to, kvůli čemu mi volal.

Byla jsem tak zaujatá telefonátem s Vojtou, že jsem nedávala pozor na cestu. Uslyšela jsem troubení auta a skřípání brzd. Ucítila jsem náraz. Vypískla jsem.

Cítila jsem jen bolest. Oči se mi samy zavíraly a já jsem se pomalu odevzdávala tmě.

Další díl. Omlouvám se, že není moc dlouhý. Samotný díl je o ničem a já to vím. Příště se s tím pokusím něco udělat. 

Děkuji moc za hlasy.