Nový život ✔

4.kapitola

Ráno jsem se probudila velice brzo a hned jsem vyskočila z postele. Když jsem vyšla z pokoje, tak jsem si všimla krabice, která byla kousek od mých dveří. Opatrně jsem oddělala víko a vykoukly na mě skutečně nádherné šaty jako pro princeznu, ale hned mi došlo od koho jsou a prozradil to i vzkaz, který tam byl. Povzdechla jsem si a rozhodla jsme se to teď neřešit. Slíbila jsem Klausovi, že tam dneska ráno znovu přijdu. Udělám mu dobrou snídani, aby se tam měl nějak dobře, i když to musí být strašné, že ho vězní někdo koho považoval za adoptivního syna. Utíkala jsem do kuchyně. Udělat pro sebe a pro Klause snídani. Rozhodla jsem se udělat palačinky. Bylo tu na můj vkus až moc velké ticho, byla jsem zvyklá tu vždycky někoho potkat a najednou jsem všichni pryč a můžou zemřít. To nedovolím. Bude je chránit, tak jak je chrání Klaus. Dala jsem svoje i jeho palačinky na talíř, vzala jsem sirup, marmelády a ovoce, rychlím krokem jsem mířila do vězení, cestou jsem však vzala i dva balíčky s krví, protože ji určitě Klaus uvítá. Došla jsem tam s velkým úsměvem, Klaus si mě hned nevšiml, ale když jsem před něho hodila krev, tak se jeho pohled hned přetočil na mě a věnoval mi velký úsměv.

,,Dobré ráno," řekla jsem mile a sedla jsme si vedle něho. ,,Jak jsi tu zvládl první noc?" zašeptala jsem starostlivě a sledovala jsem, jak spokojeně pil krev, co jsem mu donesla. ,,Hádám, že to byla celkem krušná noc, podle toho jak piješ tu krev."

,,Slyšel jsem hlasy na ulici, všichni pomlouvají moji rodinu. Nazývají Marcela jako zachránce, co porazil původní rodinu, ale on nás neporazil. Bojoval nečestně. Občas jsem se dostal k myšlence, že bych si přál, abych ho nikdy nezachránil jako malého kluka, kterého jeho skutečný otec týral" zašeptal tiše, ale upřímně Klaus.

Přikývla jsem a povzdechla jsem si. ,,Ráno když jsem vstala, tak jsem viděla krabici kousek od mých dveří a byl tam vzkaz, že mě vyzvedne dneska ve tři" zašeptala jsem tiše.

,,Slyšel jsem o tom. Dělá oslavu o tom, že porazil mě a moji rodinu," začal tiše. ,,Možná tě chce mít jako trofej, nakonec ty jsi taky jedna z nás, jsi člověk, tak čistá a nevinná. Budeš jeho trofej. Nedovol mu, aby ti vzal tvoji čistotu a nevinnost, prosím."

,,Nedovolím mu to, nedovolím aby se mě jenom dotkl" řekla jsem vážně a myslela jsem to vážně.

*** 

Sledoval jsem svůj odraz v zrcadle, měla jsem upnuté černé šaty, na krku jsem měla perly a měla jsem jemné líčení, vlasy jsem si vyžehlila a musím uznat, že to vypadalo krásně. K tomu jsem měla černé lodičky a černou malou tašku, kde jsem si nechala jenom mobil, peněženku a klíče, kdyby cokoliv.

Měla jsem strach, protože jsem něco Klausovi neřekla a to bylo o tom, že Marcel v dopise napsal, že si dnešek užijeme ve všech bodech. Pochopila jsem to. Nikdy jsem nic s klukem neměla a on mi chce vzít moji nevinnost v tomto ohledu. 

Rozhodla jsem se zajít ještě za Klausem a dát mu tam stojan na malování, barvy a plátna. Přece ho nenechám se tam unudit k smrti. Došla jsem do jeho místnosti a všechno jsem to vzala, brala jsem to opatrně, abych si neušpinila šaty, nebo abych se nepošpinila. 

Konečně jsem otevřela dveře a vešla jsem dovnitř. ,,Klausi, donesla jsem ty stojan, plátna a barvy, aby sis mohl malovat, až já budu na té nudné akci" řekla jsem naprosto klidně a on se na mě ohromeně podíval.

,,Vypadáš nádherně, Caroline. Možná se tě ojím pustit na tu akci, protože tam budou upíří a před nimi se neuchráníš, slib mi, že budeš opatrná" zašeptal starostlivě Klaus.

,,Znáš mě od mého dětství, Klausi. Dokážu se o sebe postarat, ano? Navíc tam budu s Marcelem a z něho budou mít určitě všichni strach, ale potřebuji tvoji pomoc. Něco jsem ti neřekla, v tom dopise od Marcela, kde psal v kolik mě vyzvedne bylo ještě něco," zhluboka jsem se nadechla. ,,Napsal tam, že si dnešní večer užijeme ve všech směrech. Myslíš si, že mi chce vzít moji nevinnost?"

Klaus si promnul obličej. ,,Má rád takové dívky, s Rebekou to nikdy nezažil, ani s Camille, ani s tou otravnou čarodějkou, která byla chvilku spojená s Hayley. Jiný vážnější vztah za celou dobu, co já vím neměl. Nesmíš mu to dovolit, lásko."

,,Ale jak se mám předním ubránit?" zašeptala jsem tiše a bezbranně. 

,,Dobře, něco mě napadlo. Na té akci se ti udělá špatně, ano? On tě odveze domů a jak odjede, tak budeš v bezpečí, nebo můžeš říct, že máš svoje dny" řekl jednoduše Klaus.

Já jsem přikývla a najednou jsem ho pevně obejmula. ,,My tohle zvládneme, ano? Zachráníme naši rodinu a budeme zase všichni spolu" řekla jsem rozhodně.

,,Budeme zase všichni spolu" souhlasil Klaus a já jsem se na něho radostně usmála.