Nový život ✔

9.kapitola

Nesnášela jsem ho. Nesnášela jsem Marcela. Kvůli němu jsem byla upír, ale nechápu jak se mi do těla dostala upíří krev. Kdo mi ji dal a proč? Prohledala jsem celou knihovnu a v našem domě, najednou na mě spadl papírek. Kdo ho sem dal? Hned když jsem ho však sebrala ze země, tak mi to došlo. 

Nemohla jsem ti napsat, ale věřím, že tento vzkaz jednou najdeš, Caroline. Snad dřív než později. Na druhé straně budeš mít adresu kam jsme odjely s Davinou a Keelin. Doufám, že nás přijedeš navštívit. 

Hayley. 

Na tváři se mi objevil velký úsměv. Adresu jsem si vyfotila a vzkaz jsem rychle hodila do krbu, aby ho nenašel nikdo jiný. Šla jsem rychle za Klausem, ale do krabice jsem dala asi stovku balíčku s krví, no stovka je možná i tak málo. Když jsem za ním došla, tak se na mě zvědavě díval, ale ve tváři měl úsměv.

,,Tohle je můj dnešní oběd, lásko?" zeptal se zvědavě.

Já jsem zakývala záporně hlavou. ,,Nic neříkej, nevím jestli tu není někde Marcel," řekla jsem vážně a ukázala jsem mu vyfocenou adresu a vzkaz od Hayley. Překvapeně se na mě podíval. ,,Zítra brzo ráno tam pojedu."

,,Myslíš si, že je to dobrý nápad? Je to teprve týden co jsi upírkou a mohlo by to být pro tebe těžké. Umíš se ovládnout, ale tohle je dlouhá cesta a plná náhodných lidí" zašeptal starostlivě Klaus.

Od chvíle co jsem se stala upírkou, tak jsem naštěstí Marcela neviděla, takže nejspíš naše hra na falešnou přítelkyni skončila a byla jsem za to ráda, ale Klaus mi každý den dával lekce, abych ovládala svůj hlad. Byla jsem za to neskutečně moc vděčná, udržoval mě nad vodou. Jenom díky němu tu ještě dneska stojím. Málem jsem se zabila hned první den, nedávala jsem to, vadil mi hluk a všechno. Nabídl mi, že můžu spát tady s ním a já to s radostí přijala. Spala jsem vedle něho a cítila jsem se klidná. Chránil mě a já to cítila. Jeho přítomnost mě uklidňovala. Mám ho skutečně neuvěřitelně moc ráda.

,,Zvládnu to, Klausi. Navíc jsem neuvěřitelně nadšená. Strašně moc mi chybí" zašeptala jsem tiše a věděla jsem, že mě chápe. On to nepřizná nahlas, ale chybí mu naprosto všichni jeho sourozenci, Hayley, Keelin a Davina. Hope mu chybí taky, ale u té to přiznal hned několikrát, že mu chybí jeho dcera. Mně chyběli naprosto všichni a neuvěřitelně moc mě to bolelo, že jsou pryč. Já jsem ztratila svoji pravou rodinu, když je nejspíš nějaký upír zabil a Rebekah mi dala novou rodinu. Tolik jí toho dlužím a proto tuto rodinu zachráním, i kdyby mě to mělo stát život.

Klaus mě jemně chytil za ruku. ,,Já ti věřím, skutečně ti věřím, ale mám o tebe strach. Stále nevíme kdo ti dal tu krev. Co když to byl nějaký můj nepřítel a takto mě chtěl potrestat?"

,,Přijedu hned další den odpoledne a všechno ti řeknu. Zvládneš to tu jeden den sám?" zeptala jsem se a zadívala jsem se mu do očí.

On si povzdechl. ,,Nelíbí se mi, lásko. Co když tě Marcel bude sledovat, nebo kdokoliv jiný. Nechci, aby ti někdo ublížil. Jsi tak bezbranná" zašeptal a pohladil mě po tváři.

Nevím co se stalo, ale najednou jeho rty byly na těch mých. Cítila jsem jeho vůni. Rukama jsem mu zajela do vlasů a polibky jsem mu oplácela. Nikdy jsem neměla žádného kluka, možná to bylo tím, že Klaus, Kol, Elijah a dokonce i Finn mě hlídali.  Nemohla jsem uvěřit, že se toto skutečně děje. Já se líbím s Klausem. Panebože!

Prudce jsem otevřela oči, které jsem měla otevřené a odtáhla jsem se od něho. ,,Panebože," zakryla jsem si rukou pusu, moje rty byly napuchlé a ty jeho taky. ,,Tohle se nemělo nikdy stát, Klausi."

,,Omlouvám se, já nevím co mě to napadlo" zamumlal hned Klaus a rukou si zajel do vlasů.

Zrychleně jsem dýchala. ,,Zapomene na to, prosím?" zašeptala jsem tiše a on přikývl. ,,Budeme dělat, že se to nikdy nestalo, ano?" 

Ale dokážeme to? Co když na to nikdy nedokážu přestat myslet a budu toužit po dalších jeho polibcích, jeho rtech a budu chtít cítit jeho vůni?