Nový život ✔

15.kapitola

Pohled Caroline 

Dneska to je přesně jeden rok co bydlím se Stefanem a Damon. Jeden rok od kompletní smrti moji rodiny, tisíckrát jsem přemýšlela, že bych jela navštívit Hayley, Keelin a Davinu, ale nenacházím odvahu. Nedokážu se jim podívat do očí. Já a Stefan jsme se stali nejlepšími přáteli, s Damonem máme takový vztah, nevztah párkrát jsme se spolu vyspali, když jsme byli oba opilí a mimo. S Elenou jsem si moc nesedla, sneseme se a tam to končí. Já respektuji její vztah se Stefanem a že je tu každý den, ona zase respektuje moje přátelství se Stefanem a že tu bydlím. Damon a  Stefan mi před osmi měsíci nabídli, ať si nehledám svoje bydlení, že je to tu dost velké a aspoň tu je víc veselo. Přijala jsem to s radostí. Klausovi jsem udělala pohřeb podle plánu. Marcelovi jsem to do dneška neodpustila, ale občas mu dám vědět, jak se mám a tak. Je to to nejmenší co můžu udělat a on se o mě skutečně bojí. To dokázal dva týdny po pohřbu Klause, prostě sem vtrhl a ptal se kde jsem. Myslel si, že se mi něco stalo. Od té doby mu raději každý den napíšu, že se mám fajn, co je nového, aby sem nepřijel. Nechci ho vidět a to musí naprosto chápat, no a pokud to nechápe, tak je to jeho problém.

Zrovna jsem chystala Miss Mystic Falls, do které jsem se přihlásila. Přihlásila se i Elena, která bude tančit se Stefanem, já budu tančit s Damonem. Asi všechny překvapilo, že to chystám já. Před měsícem jsem pomáhala připravit malý ples na počest výročí založení města a tak mě poprosili, abych pomohla i s tímto, nemohla jsem odmítnout, protože mě to skutečně bavilo.

,,Jsi připravená, bloncko?" objevil se u mě Damon, když jsem si brala šaty. Pouze jsem přikývla a on mi úsměv oplatil. ,,Jinak došel ti dopis od tvého kamaráda z New Orleans."

,,Od Marcela?" zašeptala jsem zmateně. ,,Nikdy mi dopis nenapsal."

,,Já jenom říkám, co ti došlo, dopis jsem neotvíral" zašeptal klidně Damon.

Pouze jsem se vděčně pousmála, když jsem nasedla do jeho auta. Elena jela se Stefanem už několik minut před námi.

***

Zrovna jsem si upravovala vlasy, když si vedle mě sedla Elena. ,,Jak se cítíš?" zeptala se mě celkem mile.

,,Trošku jsem nervózní, nikdy jsem na žádné Miss nebyla. Ty jsi už na nějaké byla?" zeptala jsem se zvědavě.

Elena se zasmála. ,,Ne, nikdy jsem na žádné nebyla. Tohle je poprvé co na nějaké jsem, ale nejsem moc nervózní, protože je to jenom soutěž" odpověděla jednoduše.

,,To máš pravdu," přikývla jsem. ,,Chci si to hlavně užít, bude to určitě fajn zkušenost."

,,Moje mamka mě přihlásila, teda byl to můj nápad, ale ona chtěla, abych se toho jednou zúčastnila. Nechci ji zklamat, ale je mi jedno jestli vyhraju, nebo nevyhraju" zašeptala tiše Elena.

Trošku jsem se zamračila. Bylo mi ji líto. Nezasloužila si, aby její rodiče zemřeli pro autonehodě a ona jediná přežila. Avšak věděla jsem jaká to je bolest ztratit někoho z rodiny, přišla jsem o svoji adoptivní rodinu a kdo je moje biologická rodina netuším.

,,Jsem si jistá, že by na tebe byla tvoje mamka pyšná, ať skončíš jakkoliv" pousmála jsem se a ona taky.

*** 

Soutěž probíhala v plném proudu. Strašně moc jsem si to užívala. S Damonem nám ten tanec dopadl skutečně dobře. Já osobně jsem si ten tanec užila a celou dobu jsem se na Damona smála, protože když od nás odešli lidé, co nás hodnotí, tak jsme si ukazovali různé obličeje. Potom nás zavolali na velkého sálu, kde se páry postavili vedle sebe, já a Damon jsme stáli vedle Stefanovi a Eleně. 

,,Dobrý den, moje jméno je Carol Lockwoodová, jsem starostka tohoto nádherného města Mystic Falls  a chtěla bych Vám nejdřív všem poděkovat, že jste se tak krásně snažili. Bylo Vás skutečně nádherné sledovat. Avšak máme tu jenom jednu vítězku a já bych chtěla říct, že nebuďte smutné, když jste zrovna vy nevyhrála. Podle mě jste byli skvělí naprosto všichni!" na všechny z nás se dívala, já jsem pevně chytila Damona za ruku. ,,A vítězkou se stává Caroline Forbesová!"

Ona právě řekla moje jméno? Já jsem nadšeně vyskočila, pevně obejmula Damona a šla jsem si pro svoji korunku. Právě teď jsem byla skutečně šťastná všichni mi tleskali, ale v pozadí jsem si všimla blonďaté ženy, která mě sledovala dojatě a měla slzy v očích. Kdo to je?

*** 

Pohled Klause 

 Jeden rok, už je to jeden rok, co tu s námi Caroline není. Stále tomu nemůžu uvěřit a neskutečně moc mě to bolí. Tolikrát jsem přemýšlel, co všechno mohla stihnout. Hayley se mi stala velkou oporou a já jsem za to byl skutečně rád. Navíc ona jediná věděla o mém románku s Caroline, takže jsem se s ní o všem mohl otevřeně bavit. To pro mě moc znamenalo.

Šel jsem zrovna k jejímu hrobu, uviděl jsem tam však Rebeku, která si právě utírala slzy. ,,Stále nemůžu uvěřit, že naše malinká holčička je pryč. Tak strašně moc ti závidím, že zůstala s tebou a starala se o tebe. Zemřela kvůli naši záchraně" zašeptala tiše moje mladší sestra, když si mě všimla.

,,Nebyla to vaše vina," zašeptala jsem tiše a povzdechl jsem si. ,,Za všechno může Marcel. To on Vám pokousal a kvůli jeho kousnutí Caroline našla lék."

,,Mně se tomu pouze nechce jenom věřit, že je skutečně pryč," zašeptala tiše Rebekah. ,,Stále někde moje část věří, že je živá a zdravá, já vím, že není ale uklidňuje mě to, abych se nezhroutila."

,,Já tě chápu. Někdy si to taky představuji, co by asi teď dělala a co všechno mohla ještě dokázat," zašeptal jsem tiše. ,,Ale musíme jít dál. Caroline je navždy pryč. Navrhuji se přestěhovat tak kde nás skutečně nikdo nenajde. Všiml jsem si nedávno, že uprostřed tohoto lesa je vlkodlačí smečka. Mohla by chytit naši vůni a všichni bychom byli v nebezpečí."

,,Tak se tedy odstěhujeme" zašeptala tiše Rebekah. ,,Možná to bude nejlepší. Aspoň nebudu každou chvíli kontrolovat tuto cestu, stále trošku doufám, že někdy na ni uvidím Caroline, jak jde konečně domů."

Povzdechl jsem si a souhlasně jsem přikývl. Taky jsem každé ráno seděl na verandě a čekal, až se tu konečně objeví. Stále jsem někdy uvnitř sebe doufal, že přežila nějaký způsob a pouze si myslí, že jsme mrtvý.

Avšak to je nesmysl. Ona nemohla přežít a všichni jsme to viděli. Do konce tohoto týdne se přestěhujeme a odejdeme z tohoto místa navždy. Potom nás už skutečně nikdo nenajde.