Nový život ✔

20.kapitola

Pohled Klause 

Měl jsem nervy v kýblu. Caroline dneska bude celý den se svoji matkou. Co když nás přestane mít ráda? Doslova řekla, že nám to JEDNOU odpustí. Co když to jednou bude za dalších tisíc let? Tak to bych nepřežil. Teď když vím, že je živá, tak nechci přijít ani o sekundu s ní. Je to moje láska. Moje milovaná Caroline. Nemůže mě znovu opustit. Já ji miluju a řeknu jí to hned jak se zítra ráno snad vrátí domů. Musí se za mnou vrátit. 

,,Tati, co tady děláš?" za mnou došla Hope, stoupla si vedle mě a povzdechla si. ,,Myslíš si, že se Caroline zítra skutečně vrátí?"

Obávám se, že ne, zlatíčko. Ukázali jsme ji všichni ty monstra a ona je tak moc čistá. To však svoji dceři nemůžu říct. ,,Ovšem, že se vrátí. Má nás všechny rád a ví, že bychom ji nikdy neublížili. Byla to prostě náhoda blbec, že jsme nechali zabít její rodiče a její mamka nakonec přežila."

,,Já ji mám taky ráda. Je jednou z nás," začala, ale potom se na mě upřeně podívala. ,,Dneska jsem si něčeho všimla. Dívala ses na Caroline, tak jak se strýček Elijah dívá na mamku, nebo jak se teta Freya dívá na tetu Keelin, nebo jak se strýček Kol dívá na tetu Davinu. Ty miluješ Caroline?"

Šokovaně jsem se na ni podíval. Jak se dýchá? Protože jsem to teď asi zapomněl. ,,Jak tě toto proboha napadlo, zlatíčko?" nervózně jsem se zasmál a rukou jsem si zajel do vlasů. Tak to si pěkně pomáháš, Klausi. Fakt že jo. 

,,Pokud je pravda, co si myslím, tak ti chci jenom říct, že ti přeju štěstí. Zasloužíš si ho. Vytrpěl jsi toho už tolik, konečně si zasloužíš najít tu pravou, která zůstane navždy po tvém boku. Caroline je skvělá volba. Jen ji prosím nakonec neubliž" zašeptala tiše Hope.

Občas pochybuji o jejímu věku. Může být tak moudrá a zároveň být tak mladá? ,,Nikdy bych ji neublížil, zlatíčko. Miluju ji."

*** 

Snažil jsem se namalovat obraz, který potom daruji Caroline. Udělal jsem temnou oblohu nad mořem a nad tím září tisíce hvězd a měsíc. Caroline je moje světlo v temnotě. Můj měsíc. Najednou jsem slyšel naštvané kroky, které přicházely. 

Upíří rychlostí jsem se dostal na místo, kde se kroky zastavily a uviděl jsem tam naštvanou Hayley s Elijahem, kteří probodávali biologickou matku Caroline. ,,Čemu vděčíme za vaši přítomnost?" řekl chladně a postavil jsem se po boku mého staršího bratra.

,,Kde jste zavřeli Caroline?" probodla nás pohledem. ,,Nedošla na nás slíbený sraz a něco mi říká, že ji v tom musel někdo zabránit!"

Šokovaně jsem se na ni podíval, Hayley s Elijahem vypadali taky překvapeně. ,,Caroline tady nebyla o té chvíle, co nám oznámila, že Vás chce poznat, paní Forbesová. My jsme ji nezakázali poznat její biologickou rodinu. Má právo Vás poznat" promluvila Hayley.

,,Tak mi tedy řekněte proč nepřišla?" řekla, ale v její hlase jsme už slyšel náznak strachu. Skutečně si musela myslet, že je tady. Kde je zatraceně Caroline?

Vytáhl jsem si mobil z ruky a snažil jsem se ji dovolat. Nezvedala to. ,,Muselo se ji něco stát. Co když leží někde zraněná? Musíme ji okamžitě najít!" začínal jsem panikařit.

,,Caroline bude určitě v pořádku, neměj strach, Niklausi. Najdeme ji a dovedeme domů" řekl vážně Elijah. 

Biologická matka Caroline vypadala, že každou chvíli omdlí. ,,Ať je moje holčička prosím v pořádku. Teprve jsem ji našla a nechci ji znovu ztratit" zašeptala tiše.

,,Najdeme ji" řekl jsem rozhodně a upíří rychlostí jsem vyběhl do ulic New Orleans. Musím ji najít. Kde jenom může být?

Věděl jsem však jedno, že zabiju každého, pokud se ji někdo jenom dotkne. V  tu chvíli jsem však nemohl tušit, že moje princezna si právě prochází peklem a znásilněním.