Nový život ✔

11.kapitola

Zastavila jsem na místě a vystoupila jsem z auta. Hned jsem ucítila několik nových energií, které byly na tomto místě. Potřebuji najít pouze to správné místo, abych se ponořila do myšlenek svoji rodiny a dostala se do místnosti, kde se schovávají. Mám lék a musím je probudit. Výměnou za můj život.

Došla jsem k jednomu stromu, kde jsem je cítila. Cítila jsem svoji rodinu. Klekla jsem si a trošku jsem se řízla. Moje krev zaplula do kořenů toho stromu a já jsem se propadla do země.

*** 

Objevila jsem se za nějakým domem, slyšela jsem hlas Rebeky a Kola, jak se dohadují, moje srdce poskočilo radostí a rychle jsem se k nim rozběhla, ale neběžela jsem jako upír. ,,Rebeko, Kole!" zakřičela jsem radostně. V dálce jsem uviděla i Hope, Elijahu, Finna a Freyu. Byli tu naprosto všichni. Moje rodina!

,,Caroline?" zašeptala jako první udiveně Rebekah. ,,Co tady proboha děláš? Neříkej mi, že ti Marcel něco udělal a ty jsi tady!"

,,Já vím, jak Vás všechny zachránit, našla jsem lék!" zakřičela jsem a v tu chvíli ke mně došli všichni. ,,Tak strašně jsme mi chyběli. Já jsem zažila vážně strašné období."

V tu chvíli mě pevně obejmula Hope a usmála se na nás. ,,Taky jsi nám chyběla, Caroline. Všichni co tu nejsou s námi. Jak se má mamka, teta Keelin a Davina?"

,,Nevím," špitla jsem. ,,Neodjela jsem na tu chatu. Zůstala jsem v New Orleans, abych se postarala o Klause. Marcel by ho mučil a nakonec zničil. To jsem nemohla dovolit."

,,Marcel musí zemřít," řekl naštvaně Kol. ,,Tohle přehání!"

Elijah mě chytil jemně za ruku, ale ne tak jak Klaus. Jenom přátelsky. ,,Moc děkuji, že jsi se postarala o našeho bratra. Skutečně si toho vážíme."

Potom jsme si povzdechla. ,,Udělala jsem Vám všem pohřeb, aby to vypadalo ještě víc důvěrně, že jste mrtvý. Nakecala jsem Marcelovi ještě předtím, že jste všichni zlomili svoji pokrevní linii, takže upíří jsou spojení jenom s Klausem. To ho donutilo, aby ho nezabil. Avšak ty pohřby ho skutečně naštvali, Freya a Hope měly pohřeb pro čarodějky a vy ostatní jste měli normální pohřeb. Potom jsem se vrátila za Klausem, kterému jsem nosila krev a jídlo. Taky jsem mu to jeho vězení udělala hezčí. Avšak potom tam přišel Marcel a zabil mě. Nechápu jak se to stalo, ale já jsem se probudila a byla jsem v přeměně. Nevím jak se do mě dostala upíří krev, ale díky tomu tu dneska jsem, jinak bych byla mrtvá." 

,,Marcel tě zabil?" zašeptala tiše Rebekah a já jsem smutně přikývla. ,,Dej nám ten pitomý lék a vlastnoručně ho zabiju! Jak si mohl toto dovolit? Panebože. Já ho skutečně nenávidím!"

Já jsem z tašky vytáhla balíčky krve. Byla to moje krev. Zjistila jsem, že já jsme ten lék. Mysleli jsme si, že potřebují krev všech smeček, ale tato krev je lék na všechno, když ji dám dobrovolně a jim ji dám vždycky dobrovolně.  

Všichni si tu krev vzali a neptali se čí to je krev, nebo jestli to nemá nějaký háček. Věřili mi a já jsem se musela pousmát. Klaus bude mít  svoje sourozence zpátky. ,,Taky ještě jedna věc než zmizíte. Tato krev Vám všem dala imunitu na všechny jedy a vlkodlačí jedy, včetně toho Marcelova. Jste zase silnější. Tady je balíček ji pro Klause. Dejte mu ho," potom mi došlo co jsme řekla. ,,Jsem poměrně daleko od New Orleans, abych se dostala k Vám. Nevím kdy se dostanu domů" zalhala jsem.

,,Všechny jsi nás zachránila. Jsem na tebe neuvěřitelně moc pyšná," řekla radostně Rebekah a vtáhla mě do objetí. ,,Brzy se znovu všichni uvidíme."

V tu chvíli začali jeden po jednom mizet, sledovala jsem to. Cítila jsem ve svém srdci radost, ale potom jsem cítila jenom prázdnotu. Nikdy se odsud nedostanu a nevěděla jsem, kde se moje tělo momentálně nachází. Pravda je taková, že se moje tělo teleportuje na nějaké bezpečné místo, ale já nevím kam.

Tohle je skutečně můj konec. Všichni mi budou neuvěřitelně moc chybět. Snad mi to jednou odpustí.