Nový život ✔

10.kapitola

V noci jsem se stále budila. Moje myšlenky byly u polibku s Klausem. Najednou jsem cítila takovou obrovskou prázdnotu, že moje rodina je pryč. Celá moje rodina je pryč, sice dneska pojedu Hayley, Keelin a Davinu navštívit, ale ve srdci cítím prázdno. Rychle jsem vstala a začala jsem si balit všechny svoje věci. Už jsem to věděla. Věděla jsem jak zachránit svoji rodinu. Nikomu o tom však nesmím říct. Ani Klausovi. Avšak půjdu se  ním rozloučit a zalžu mu, že pojedu skutečně za Hayley, Davinou a Keelin jak jsem měla ještě před malou chvilkou v plánu.

Došla jsem do jeho vězení. ,,Klausi, přišla jsem se rozloučit. Pojedu už každou chvilku," zašeptala jsem tiše a vstoupila jsem dovnitř. ,,Jen sem ještě dotáhnu ty sudy krve," za mnou stálo asi padesát sudů. To by mu mohlo vystačit na deset let? ,,Můžu být k tobě zcela upřímná?"

,,Samozřejmě" pousmál se Klaus a nabídl mi, ať si sednu na jeho postel, kterou jsem mu sem přinesla.

Povzdechla jsem si. ,,Uvnitř svého srdce mám bitvu, jedna část si myslí, že k tobě něco cítí a ta druhá to odmítá. Musím odejít na více dnů, ať dám svoje city do pořádku."

,,Caroline," zašeptal tiše Klaus. ,,Já ti nechci dělat zmatek ve tvém srdci. To ty musíš nejlépe vědět, co tam je. Avšak tvoje rozhodnutí budu respektovat."

,,Mám tě ráda, Klausi" zašeptala jsem tiše a do očí se mi hrnuly slzy.

,,Já tě mám taky rád, Caroline" pousmál se Klaus.

Potom jsem se zhluboka nadechla a naklonila jsem s k němu. Když se naše rty opět setkaly, tak jsem nemyslela na nic jiného. Jenom na něho. Na jeho vůni. Věděla jsem, že bych toho měla nechat, ale já jsem na to neměla sílu. Zajela jsem mi rukou do vlasů a on si mě k sobě přitáhl blíž, potom mě jemně položil na postel, ale naše rty se od sebe ani na jednu sekundu neoddělily. Věděla jsem kam toto směřuje a měla jsem to zastavit, ale to jsem nedokázala. Toužila jsem po něm, toužila jsem po každém kousku jeho těla.

Sice to nikdy nepřiznám nahlas, ale patří mu moje srdce a navždy mu bude patřit.

*** 

Ležela jsem vedle něho a on mě hladil po zádech, oba jsme moc dobře věděli, co jsme teď udělali. Vyspali jsme se spolu. On získal moji nevinnost a upřímně mi to nevadilo. Je to stokrát lepší než aby mi to vzal nakonec Marcel.

,,Já už budu muset odejít," zašeptala jsem najednou a do očí se mi draly slzy. ,,Chci, abys věděl, že ničeho s tebou nikdy nebudu litovat."

,,To ani já ne. Jsem rád, že jsi za mnou přišla, lásko" zašeptal tiše a díval se mi do očí. 

Pomalu jsme se zvedla a posbírala jsem svoje oblečení, které jsem si oblékla. Naposledy jsem k němu došla a jemně ho políbila. ,,Je šílené, jak jsi dokázal moje srdce zmást" lehce jsem se zasmála.

,,Můžu říct to samé" zamumlal tiše, ale na to jsem už nic neřekla. Rychlím krokem jsem se otočila.

Klaus potřebuje své sourozence a potřebuje Hope. A já pro jeho štěstí klidně zemřu.