Nový život ✔

32.kapitola

Pohled Caroline 

Všechno okolo Marcel utichlo. Dny se neozval, ale nám to nevadilo. Možná jen trošku znervózňovalo, teda znervózňovalo to jenom mě, Rebeku a Hayley. Ostatní stáli za názorem Klausem, že konečně asi našel svůj ztracený mozek a pochopil, že je znovu nikdy neporazí. Já s Rebekou a Hayley jsme se však bály, že možná plánuje pomstu a chce to mít dobře provedené. Dneska jsme se na to však rozhodli všichni nemyslet, protože dneska byla konečně svatba Stefana a Rebeky. Všichni jsme byli veselí a šťastný, že nadešel den D. Můj nejlepší kamarád byl od samého rána hodně nervózní a měl strach, že mu jeho nastávající řekne u oltáře zápornou odpověď.  Já jsem se ho snažila uklidnit, že ho miluje z celého svého srdce, jako on jí. 

,,Jak si můžeš být tak jistá, Caroline. Byla by jsi si jistá, že by ti Klaus řekl kladnou odpovědět?" chodil stále dokola Stefan, byl tu s námi i Damon, který ho sledoval s jemným úšklebkem. On vyjádřil svůj názor dost jasně, že nesouhlasí, že kvůli této svatbě bude rodina s původní rodinou. Avšak přeje si pro svého bratra to nejlepší a chce, aby byl hlavně šťastný. Podle mě měl spíš ještě stále výčitky skrz Elenu, ale díky tomu je Stefan dneska šťastný s Rebekou. 

Já jsme se jeho otázce zasmála. ,,Já si Klause neberu, kamaráde. Takže se nemusím bát, co mi někde odpoví. Dnešek je tvůj a Rebeky. Tohle je váš velký den!" chytila jsem ho jemně za ruku a zářivě se na něho usmála. ,,Nemysli na to, že by ti řekla zápornou odpověď. Ona tě miluje, řekne ti kladnou odpověď, o tom jsem víc než přesvědčená."

,,Já jenom chci, aby byla šťastná a spokojená. Mám strach, že ji to nedokážu dát já" přiznal konečně svoji nejhorší obavu. 

,,Dokážeš ji to dát, ale teď mě prosím omluvte, řekla bych, že s tebou chce mluvit Damon o dnešku a o tom jak jsi stále šílený, že si bereš někoho z původní rodiny" mrkla jsme se smíchem na Stefana, který se tomu taky zasmál. Ale měla jsem pravdu Damon s ním chtěl skutečně mluvit. Tentokrát mu však jeho výběr, co jsem slyšela navyčítal.

*** 

Když jsem vyšla ven před sídlo Stefana a Damona, tak si mě k sobě najednou někdo přitáhl a trvalo mi jen sekundu, než jsem ucítila jeho nádhernou vůni, kterou jsem tak moc milovala.

,,Co jsi tam tak dlouho dělala? Rebekah šílí a odnášel jsem to já společně s Hayley" šeptal mi tiše Klaus do ucha a já jsem se musela pousmát. Rebekah šílela celý tento týden a bála se, že jim něco chybí. Jako malá si vytoužila dokonalou svatbu, kterou snad dneska bude mít společně se Stefanem.

Já jsem ho pohladila po tváři. ,,Jak vidím, tak jsi to přežil. Takže to nemohla být tak hrozné," mrkla jsme na něho. ,,Navíc já Rebeku chápu, chce aby tento den byl dokonalý, protože pro ni ohromně moc znamená."

Najednou jsem ucítila jeho rty na těch mých. ,,Jednou budeme mít naši společnou svatbu, lásko. To bude teprve jízda" zašeptal tiše, když se ode mě odtáhl. Přísahám, že jsem zapomněla jak se dýchá. On právě naznačil, že si mě chce vzít?

,,Snad řeknu ano" mrkla jsme na něho a on se tomu jenom zasmál.

,,Jsi jenom moje, Caroline a hodlám si to pojistit prstýnkem. To ti slibuji."

*** 

Rychle jsem šla zkontrolovat ještě Rebeku, protože ji vede k oltáři Klaus společně s Elijahem. Když jsem vešla dovnitř, kde byla Rebekah, tak tam s ní byla ještě Hayley, ale Klaus s Elijahem tu ještě nebyli.

,,Jak se cítíš? Za několik minut se tvůj život změní a ty budeš Salvatorová" došla jsem k Rebece a povzbudivě jsem se na ni usmála.

,,Mám strach, Caroline. Co když nejsem pro Stefana dost dobrá? On si zaslouží něco epického" zašeptala tiše Rebekah.

Já jsem ji chytila za ruku. Než jsem však stihla říct, tak mě někdo předběhl. ,,Nikdy jsem si nemyslel, že půjdu na tvoji svatbu. A nemůžete nic říct pozvánku mám od samotné Caroline, i když za trošku jiných okolností jsem ji dostal."

,,Marceli, vypadni! Tady nejsi vítaný a nikdy nebudeš!" štěkla jsem na něho naštvaně a ruce jsem sevřela v pěst. Byla jsem neskutečně naštvaná. Jak si něco takového mohl dovolit? Nedovolím mu, aby zničil tento den.

Naštvaně jsem k němu došla, chytila jsem ho za jeho sako a táhla jsem ho ven. Cestou jsem potkala Kola, který se na mě šokovaně podíval, ale nejspíš když viděl moje naštvání, tak si šel radši po svém. Konečně jsme došli před kostel a já s ním prudce hodila. 

Marcel se však bohužel rychle zvedl a šel ke mně. ,,Krásko, tohle mě nezastaví," když došel ke mně, tam mi sáhl na moji tvář. ,,Budeš jenom moje a navíc jsem dal Klausovi nějaký slib, takže ho chci dodržet."

O jakém slibu to zatraceně mluví? ,,Je mi ukradené, že máš nějaký slib s Klausem, Marceli! Zmiz z mého života, už teď jsi ho dost zničil. Donutil jsi mě, abych si tě vzala, ale věděl jsi, že jsem tě nikdy skutečně nemilovala. Kdysi jsem tě milovala, ale jako rodinu. To je už dneska pryč a můžeš za to jenom ty. Jdi mi z očí" na konci už byl můj hlas tichý a smutný.

,,Je mi líto, Krásko. Připletla ses do špatné rodiny a za to se musí platit" zašeptal mi těsně u ucha, než upíří rychlostí zmizel.

Když jsem se otočila, tak jsem uviděla Klause, který si to ke mně mířil. ,,Co ti chtěl?" zeptal se mě hned starostlivě. ,,Neublížil ti?"

,,Jsem v pohodě," zašeptala jsem a pousmála jsem se na něho. ,,Jaký máš s Marcelem slib?"

Viděla jsem to. Zarazil se a nevěděl co má říct. ,,Žádný" lhal mi! 

,,Vidím na tobě, že mi lžeš, Klausi. Ať máš jakýkoliv slib s Marcelem, tak mi to můžeš říct. Avšak chápu, že mi to třeba teď chtít nechceš, až mi to budeš chtít říct, tak můžeš" zašeptala jsem tiše a jemně jsem se na něho pousmála.

Klaus mě bez dalších slov vtáhl do polibku. ,,Pojď, lásko. Čeká nás svatba moji sestry a Stefana. Avšak neboj se společně to zvládneme" zašeptal tiše.

,,Já vím. Věřím ti" zašeptala jsem tiše.

A v tu chvíli jsem to myslela naprosto vážně, že mu věřím, i když mi nechce nic říct o tom slibu, ale o tom se dozvím a dost nemile.