Nový život ✔

14.kapitola

Pohled Caroline

Nevím kolik hodin jsem brečela a jak dlouho jsem ležela v posteli Klause. Taky jsem neměla přehled o dnech věděla jsem jenom, že jsem nevyšla z jeho vězení. Pouze jsem po zametala jeho popel a dala jsem ho do urny, na kterou jsem namalovala srdíčko. Nesnášela jsem to tu. Nesnášela jsem jeho věci a nesnášela jsem se za to, že si myslel, že jsem zemřela. Kdybych mu to hned řekla, že jdu zkusit oživit jeho sourozence, tak by tu mohl být. Nemusel by být mrtvý. Tak moc mě to mrzelo. Rozhodla jsem se, že musím odejít. Musím navždy opustit New Orleans, začala jsem si balit věci a všechno jsem házela do kufrů. Vzala jsem si i pár jeho triček a jeho vůni, abych ho cítila stále u sebe. Možná to zní teď šíleně, ale skutečně jsem to v tuto chvíli potřebovala. Potřebovala jsem ho cítit u sebe. 

Všechny svoje věci jsem naložila do mého auta. Naposledy jsem se otočila na sídlo moji adoptivní rodiny, zamkla jsem dveře a nechala jsem tam vzkaz, že tento dům bude navždy patřit původní rodině, i když jsou mrtvý a že klíč nikdy nikdo nenajde. Taky jsem tam napsala, že sice bude opuštění, ale nikdo tam nesmí vejít, jinak zemře. Spokojeně jsem se nad vzkaz usmála a odešla jsem. Klíč od sídla jsem měla samozřejmě u sebe, nenechala bych ho v tom městě. Nikdy. Navíc Marcel toužil po tom domě a to je o důvod navíc, abych ho uzamkla a jediný klíč odvezla sebou. 

*** 

Dojela jsem do Mystic Falls. Tajně jsem doufala, že bych nějakou chvilku mohla zůstat u Stefana a Damona doma než si koupím svůj byt, nebo dům. Konečně jsem našla jejich dům. Panečku. Byl skutečně obří a krásný. Nahlas jsem zaťukala a doufala jsem, že mi někdo otevře. Otevřela mi však ta bruneta. Stefanova přítelkyně. Jmenuje se Elena. ,,Ahoj, omlouvám se, jestli ruším, ale potřebovala bych mluvit buď se Stefanem, nebo Damonem."

,,Ani Stefan, ani Damon tu teď nejsou. Co potřebuješ?" zeptala se mě a vystoupila z toho domu. Prohlížela si mě zkoumavě a to se mi ani trošku nelíbilo.

Nuceně jsem se na ni pousmála. ,,Odjela jsem navždy z New Orleans, protože moje celá rodina je mrtvá a potřebovala bych někde zůstat, jako první mě napadl Stefan a Damon. Samozřejmě, se pokusím co nejrychleji si sehnat svůj byt nebo dům."

Elena se trošku zamračila. ,,Jak znám Stefana, tak ten s tím bude okamžitě souhlasit. Nenechal by svoji kamarádku v problémech a Damon ten nevím, co na to řekne, ale když to dovolí Stefan, tak na to nemůže nic říct" zamumlal a rukou mi naznačila, ať jdu dovnitř. Už jsem se na ni usmála upřímně a vešla jsem dovnitř. Bylo to tu skutečně krásné a celkem staré. 

,,Můžu tady na Stefana, nebo Damona počkat?" zeptala jsem se a ukázala na gauč, který tam byl.

,,Ovšem. Já už však půjdu domů. Ráda jsem tě znovu viděla, Caroline" zamumlala Elena, sebrala si svoji kabelku ze země a rychlím krokem odešla. Co ji tak žere? Proboha.

***

Netrvalo to příliš dlouho a skutečně dorazil jeden z bratrů, ale přišel Damon. Avšak k mému velkému překvapení souhlasil a zajímal se, jak se jako upírka cítím. Přišlo mi, že měl o mě malou starost, ale to byla určitě blbost. Proč by o mě měl proboha starost? Viděli jsme se pouze jednou a to na pohřbu moji rodiny, který byl falešný, ale dneska jsem ráda, že jsem ho udělala. Musím udělat pohřeb ještě Klausovi a proto jsem zavolala Vincentovi, že chci udělat pohřeb pro Klause a že ji mi jedno, co na to řekne Marcel. K mému velkému překvapení souhlasil a řekl, že to všechno zařídí.

*** 

Pohled Klause 

Byli jsme všichni společně v chatě, kde se schovávala Hayley, Keelin a Davina. Všichni jsme truchlili nad smrtí Caroline. Upřímně ani nevím kolik dní jsem probrečel a jaký je dneska vlastně den. Nemám v tom moc přehled. Udělali jsme ji rodinný pohřeb a měla tady dokonce hrob na zahradě. 

,,Jsem si jistá, že Caroline našla klid, Klausi," došla ke mně Hayley a sledovala jméno Caroline na náhrobním kameni. ,,Neumím ani popsat slovy, jak moc mě bolí, že zemřela."

,,Já tě chápu, Hayley," zašeptal jsem tiše. ,,Taky mě to neuvěřitelně moc bolí. Kéžby bych ji dokázal zachránit."

,,Já vím, že jsi se o to snažil. Nenechal bys ji umřít" řekla vážně a měla pravdu. Udělal bych cokoliv, kdybych jenom věděl, jak ji zachránit.

Potom jsem si povzdechl. ,,Zamiloval jsem se do ní," přiznal jsem a ona se na mě šokovaně podívala. ,,Jednou jsme se políbili a to byl začátek všeho, noc předtím než odjela jsme se spolu vyspali."

,,Já nevím co mám říct" zašeptala šokovaně Hayley.

,,Mám zlomené srdce na tisících malých kousků, vlčku" zašeptal jsem zlomeně.

Kéžby bych v tu dobu tušil, že můj polibek Caroline zachránil a vrátil k životu. Kdybych to věděl, tak bych za ní hned utíkal a políbil ji. A kéžby by ona věděla, že všechny moje sourozence zachránila s Hope zachránila a já nejsem mrtvý. Osud však nejspíš chtěl, abychom oba trpěli bez sebe.