Nový život ✔

29.kapitola

Rychle jsem vyběhla z toho vězení, kde dřív Marcel držel Klause. Davina a Hope mi řekly, že netuší kde Klaus je, že odešel. Nechtěl mě vidět. Tak moc mě to lámalo srdce a víc mi lámalo srdce, že jsem věřila Marcelovi a dokonce jsem si myslela, že ho miluju. Panebože, však já jsem se za něho vdala. Musím se nechat okamžitě rozvést!

Když jsem běžela ke vchodu, tak jsem se srazil s Elijahem a Hayley. Všimla jsem si, že tam byli naprosto všichni. Chyběla jenom Hope s Davinou, které byly ještě dole a chyběl Klaus. ,,Nevíte kam odešel Klaus? Potřebuji s ním okamžitě mluvit!" řekla jsem nervózně. 

,,Co se děje, Caroline?" zeptala se mě zamračeně Keelin, která seděla vedle Freyi.

Já jsem najednou došla ke Rebece a pevně ji obejmula. Viděla jsem ji, jak moc ji to překvapilo. ,,Davina a Hope mi vrátili vzpomínky," zašeptala jsem tiše a na všechny jsem se podívala. ,,Tak moc mě mrzí, že jsem vám nevěřila a místo tomu jsem věřila Marcelovi. Avšak teď potřebuji mluvit konečně s Klausem a taky potřebuji vymyslet pomstu."

,,Konečně jsi zpátky" zašeptala tiše Rebekah a tentokrát to byla ona, kdo mě obejmul.

Jako další ke mně došla Hayley, která mě vtáhla do objetí. ,,Za toto Marcela zničíme, rozdrtíme ho. Zaplatí za toto všechno" zašeptala rozhodně, když se ode mě odtáhla.

,,A to krutě," mrkla jsem na ni. ,,Avšak hlavně se musím nechat rozvést, už nechci být Caroline Gerardová ."

Potom ke mně došel Kol a taky mě vtáhl do objetí. ,,Já mám tu nejlepší manželku a neteř!" křikl rozhodně. ,,Jsem tak neuvěřitelně šťastný, že jsi zpátky, Car. Nik bude konečně opět šťastný."

,,Běž najít mého bratra, Caroline" zašeptal tiše Elijah, ale upřeně mě sledoval a ve tváři měl štěstí.

Konečně mám zpátky svoji rodinu.

*** 

Rychle jsem hledala Klause, chodila jsem po celém New Orleans. Mezitím mi došel vzkaz od Marcela, že dojede za mnou už zítra večer. Strašně mě to naštvalo. Najednou jsem došla do baru a tam jsem ho konečně zahlédla. ,,Hodláš se tu opíjet?" došla jsem k němu a pobaveně jsem se na něho podívala.

,,Co tady děláš, Caroline?" zeptal se mě tiše. ,,Myslel jsem si, že se mnou nechceš být v jedné místnosti."

Sedla jsem si vedle něho a chytila jsem ho za ruku. ,,Odpusť mi to prosím, že jsem v tebe nevěřila," zašeptala jsem tiše a po tolika letech jsem ho konečně políbila. ,,Davina a Hope mi vrátily moje vzpomínky."

Klaus se na mě šokovaně podíval, ale potom mě vtáhl do pevného objetí. ,,Jsi zpátky, konečně tě mám zpátky, ale slib mi, že mě už nikdy neodpustíš" zašeptal vážně.

,,Slibuji" zašeptala jsem tiše a tentokrát jsem to byla já, kdo ho vtáhla do dlouhého polibku. Právě toto mi všechny ty roky chybělo, on mi chyběl. Jeho láska, jeho polibky a vlastně on sám.

Když jsem se od sebe odtáhli, tak jsme si o sebe opřeli čela. ,,Za toto Marcela zabiju, je ti to jasné?" zašeptal tiše.

,,Já mu chci vymyslet lepší trest, ano?" zašeptala jsem tiše. ,,Navíc se s ním chci první rozvést."

Klaus se jemně pousmál. ,,Dobře, hlavní však je, že jsi tu zase se mnou a už mě nikdy neopustíš. Navíc si to potom hodlám pojistit" zašeptal mi do ucha a mně naskočila husí kůže.

,,Měly bychom Hope a Davině něco koupit" zapřemýšlela jsem nahlas.

,,Dám jim jedno odpoledne se mnou, pro obě to bude úžasný dárek" zavtipkoval Klaus, ale potom jsme se společně celý zbytek dne smáli a byli jsme spolu. Potom jsme skončili na hotelu, kde jsme v jednom objetí společně usnuli.

Konečně už všechno začíná vypadat lépe a já jsem šťastnější.