Nový život ✔

30.kapitola

S Klausem jsme k němu do sídla přišli až další den ráno, ale oba jsme měli velký úsměv na tváři. Drželi jsme se za ruce, když jsme společně vešli dovnitř a něčemu jsme se smáli. Avšak když jsme vešli dovnitř, tak se na nás doslova upřely všechny oči. Byli tu úplně všichni.

,,Ale, kdo se nám to tu uráčil přijít?" ozval se rýpavě jako první Kol. ,,Nezničili jste toho moc?"

,,Kole!" okřikla ho Davina a jemně ho bouchla po rameni.

Klaus však pouze pobaveně zakroutil hlavou. ,,Nezničili jsme vůbec nic, bratře," ušklíbl se a potom se podíval na mě. ,,Pouze jsem šťastný, že je Caroline zpátky a vlastně bychom vám chtěli něco říct-"

,,Cítíte k sobě lásku a budete spolu chodit. Přejeme vám to, Niku. I když to bude zvláštní, ale všem nám to došlo, když Caroline odešla" skočila Rebekah do řeči Klausovi.

Tomu jsem se zase zasmála já. Potom jsem se však pousmála na Klause a jemně ho políbila na tvář, ale tuto chvíli dokonale pokazil můj mobil, který začal vyzvánět. Hned mi bylo jasné, kdo mi volal a nejspíš to došlo všem, protože každý se chladně díval na moji kapsu, kde byl můj mobil. Vzala jsem si ho z kapsy a skutečně mi volal Marcel. Zamračila jsem se a nezvedla jsem mu to. ,,Můžu se tady nechat rozvést? Chci to mít konečně za sebou" řekla jsem tiše.

Hayley došla ke mně a chytila mě za ruce. ,,Rozvedeme tě ještě dneska, ano?" zašeptala soucitně.

,,Děkuji," zamumlala jsem tiše a zajela jsem si rukou do vlasů. Podívala jsem se na Klause, který mě sledoval. ,,Půjdu si svoje věci zase odnést do svého starého pokoje a zavolám naši služce, aby mi poslala všechny moje věci sem."

,,Nechceš tím pomoc, lásko?" ozval se hned Klaus, když jsem začala pomalu odcházet.

Já jsem se pouze na něho otočila a s úsměvem zakroutila záporně hlavou.

*** 

Společně s Hayley jsme společně šly do kostele. Je tam nový kněz, který mě dokáže rozvést. Trošku jsem se mračila. Rozvod šel vždycky přes úřady a tady na to stačí kněz. Avšak věřila jsem svoji adoptivní rodině, takže jsem Hayley s klidným srdcem sledovala.

Marcel mi volal asi ještě desetkrát. Nejspíš mi služebná začala balit věci a nedostalo se mu důvodu. Nepochybovala jsem o tom, že už teď je na cestě sem a proto chci mít za sebou už náš rozvod. 

,,Nemusíš se bát, Caroline. Všechno dopadne dobře" ozvala se vedle mě klidně Hayley.

Já jsem se na ni jemně pousmála. ,,Jen mám strach. Podle mě je Marcel už na cestě sem, protože naše služebná mi začala balit už moje věci, co mám v domě, kde bydlím s Marcelem" zašeptala jsem tiše.

,,Když tak mu všichni nakopeme zadek," mrkla na mě a potom se hned zamračila. ,,Avšak s Klausem by se neměli potkat. Klaus by ho bez zaváhání zabil."

Měla pravdu. Oni by se neměli potkat jestli tu nechceme mít krveprolití. ,,Já nechci, aby kvůli mně někdo zemřel. Sice je to Marcel, ale před lety jsem ho měla ráda. Byl moje rodina" zašeptala jsem tiše.

,,Nikdy nepochopím, že máš tak velké srdce" zašeptala tiše Hayley a usmívala se na mě.

*** 

Pohled Klause 

Caroline společně s Hayley odešly asi už před hodinou. Hayley mi psala, že moje láska nechce, aby kvůli ní zemřel Marcel. Jak může mít tak dobré srdce?

,,Marcel je tady!" uslyšel jsme najednou Hope, ale než jsem stihl cokoliv říct, tak dovnitř vtrhl Marcel.

Než však i on stačil něco říct, tak jsem ho chytil po krkem. ,,Jak si dovoluješ sem vůbec dorazit do sídla moji rodiny!" zakřičel jsem na něho.

,,Přišel jsem si pro svoji manželku!" zakřičel a chladně mě sledoval. ,,Co jste ji řekli, že ji naše služka začala balit věci?"

,,Už nejsem tvoje manželka, Marceli," najednou sem vešla Caroline a hned za ní šla Hayley. ,,Jsem znovu jenom Caroline Forbesová, ne Caroline Gerardová."

,,Jsi jenom moje, krásko. Moc dobře to víš" zašeptal Marcel a klidným krokem šel k moji Caroline. Chtěl jsem ji jít na pomoc, ale její zvednutá ruka mě zastavila. Nechce moji pomoc.

Ona se na Marcela sladce usmála. ,,Tady tento papír je pro tebe," podala mu papír. ,,Je to oficiálně. Nejsem tvoje manželka a nic s ním neuděláš, drahoušku."

Bez dalších slov upíří rychlostí se objevila u mě a dlouze mě políbila. Já jsem si ji k sobě přitáhl ještě blíž a mezi námi díky tomu nebyla žádná mezera. Viděl jsem, jak Marcel zuřil a jeho oči doslova říkaly, že mě chce hned zabít.

,,To nedovolím. Nerozvedeš se semnou!" zakřičel naštvaně Marcel.

Caroline se ode mě odtáhla a sladce se na Marcela usmála. ,,Smůla, brouku. Už jsem to udělala," mrkla na něho. ,,A jako důvod jsem dala lhaní a nemilovaní, protože moje srdce ti nikdy nepatřilo. Myslela jsem si to, protože jsem neměla svoji vzpomínky, ale vždycky patřilo Klausovi a ty jsi to vždycky věděl."

,,Tohle tam nenechám. Budeš jenom moje, i kdybych je měl všechny zabít!" zakřičel naštvaně a upíří rychlostí zmizel.

Já jsem si svoji lásku znovu vtáhl do náruče a políbil do vlasů. ,,Nedovolím, aby cokoliv udělal, lásko" zašeptal jsem tiše.

V tu dobu jsem si to skutečně myslel.