Nový život ✔

27.kapitola

Pohled Caroline 

Seděla jsem u Rebeky na posteli a čekala jsem, až konečně dojde. Trošku jsem se rozhlížela po jejím pokoji, když mi sraz spadl na jednu fotku. Byl tam Klaus, Elijah, Kol, Finn, Freya, Hayley, která držela v náruči Hope a Rebekah, která držela v náruči nějakou holčičku. Ta holčička mi byla neuvěřitelně podobná. Smála se a Klaus držel její malou ručičku. Všichni tu vypadají tak šťastně. 

,,Promiň, že jsi tu musela tak dlouho čekat," do pokoje vešla Rebekah a vedle svoji postele položila tašky. ,,Byla jsem nakupovat společně s Hayley, Freyou a Keelin."

,,Rebeko," začala jsem tiše. ,,Já se chci s tebou pouze domluvit, co se mám obléct, v kolik mám dojít a tak. Nechci tu být delší dobu než je nutné" řekla jsem trošku otráveně. Šlo vidět, že ji moje slova zamrzela.

Pouze si povzdechla. ,,Šaty jsem ti už koupila. Můžeš se je vzít, zbytek ti pošlu mobilem, nebo vzkážu po Stefanovi" zašeptala tiše.

Já jsem se lehce zamračila. Potom jsem si povzdechla. ,,Stefan je můj nejlepší kamarád, před třinácti lety, když jsem měla s Marcelem špatné období, tak mi hodně pomohl. Strašně moc mu dlužím. Já si pro něho přeju pouze to nejlepší a pokud jsi pro něho ty to nejlepší, tak to budu respektovat. Můžeme zkusit být kamarádky, Rebeko. Kvůli Stefanovi."

,,Můj bratr ti říkal pravdu, Caroline. Skutečně jste se milovali, nevím co ti ta čarodějka dala za vzpomínky, ale skutečně bych ti byla vděčná, kdybys mu dala šanci. Dej mu šanci, aby ti ukázal pravdu. Pokud tomu neuvěříš, tak máš moje slovo, že tě už nikdy nevyhledáme" zašeptala tiše Rebekah a mně tím vzala slova. Ne jenom proto, že ignorovala moji nabídku, ale to co řekla mě překvapilo. 

Lehce jsem se zamračila. ,,Neměj mi to za zlé, ale vy máte tak krutou historii, že věřím všemu, co mám ve svých vzpomínkách a navíc mi Marcel řekl, že kvůli vám můj biologický otec zemřel a moje biologická matka se proměnila v upírku, ale deset let s ní už nejsem v kontaktu" zašeptala jsem vážně.

,,Jak tedy myslíš" zašeptala tiše Rebekah. Já jsem rychle sebrala ty šaty, ale potom jsem se na ni ještě otočila. 

Sledovala mě a mezi obočím měla vrásku. ,,Vlastně bych tu mohla jeden den zůstat a připravovat všechno s tebou, pokud o to stojíš. Dokaž mi, že tvoje rodina je lepší" zašeptala jsem tiše.

Viděla jsem radost v jejich očích, hned mě chytila za ruku a všechno mi ukazovala. Všechny plány a ukázala mi i šaty pro Hayley, Keelin, Davinu, Freyu a Hope. 

***

S Rebekou jsem si povídala skutečně dlouho, povídaly jsme si pouze o její svatbě se Stefanem, rychle jsem napsala Marcelovi, že dneska nejdu do Mystic Falls, ale zůstanu tady kvůli Rebece, radši jsem mu ten pravý důvod nenapsala.

Když jsem vycházela z pokoje, tak jsem do někoho omylem vrazila. Do Hayley. ,,Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor na cestu. Psala jsem Marcelovi" zašeptala jsem nervózně.

,,To je v pořádku, Caroline," pousmála se na mě mile Hayley. ,,Každý občas nedává pozor," dodala a potom se na mě zkoumavě podívala. ,,Ty ses vážně vdala za Marcela Gerarda?" 

,,Ano, vdala jsem se za něho. Proč mi přijde, že vás všechny to neuvěřitelně moc překvapuje?" nadzvedla jsem obočí trošku otráveně.

,,Protože to není dobrý člověk a rozhodně si nezaslouží zrovna tebe," zašeptala tiše a starostlivě. ,,Já jdu najít Elijah, měj se zatím krásně" řekla rychle a potom jsem pouze viděla, jak zmizela v jednom z pokojů.

Trošku jsem se zamračila. Její slova se mi nelíbilo. Marcel si mě zaslouží, vlastně si zaslouží něco mnohem lepšího. To on mi zachránil život od původní rodiny, dal mi nový život a já jsem jenom díky němu šťastná. Najednou jsem za sebou uslyšela kroky, ale než jsem se stačila otočit, tak mě pohltila temnota a cítila jsem obrovskou bolest.