Nový život ✔

37.kapitola

Když jsem se objevil ve světě mrtvých, tak jsem měl hned pocit, že mě někdo sleduje. Nemohl jsem se ničemu divit, tisíce mých nepřátel tu byla. Ale tu kterou jsem chtěl najít, tak ji jsem tu nikde nemohl najít.

,,Jestli tohle není velký Niklaus Mikaelson," najednou se u mě objevil Lucien Castle. ,,Kdo tě konečně zabil?" zasmál se a dal si ruce v bok. ,,Škoda, že jsem u toho nemohl být. Tvoji smrt bych si skutečně vychutnal." 

Já jsem se pouze zasmál. ,,Jestli to není Lucien Castle, ten co si myslel, že porazí původní rodiny a nepovedlo se mu to. Připomeň mi, jak jsi zemřel?" dal jsem si ruce v bok. ,,Ale musím ti vzít tvoji radost, já nejsem mrtvý. Došel jsem tu pro někoho a potom znovu odcházím. Takže jsem nezemřel. Jsem živý a naprosto v pořádku, na rozdíl od tebe." 

On se na mě najednou podíval. ,,Můžeš vzít víc lidí?" zeptal se hned a v jeho očích byla malá naděje. ,,Chci znovu žít, Niku. Užívat si toho života, který jsem si neužíval kvůli plánování pomsty."

,,To je tvůj problém, že jsi takto promrhal svůj nesmrtelný čas. Vlastně tak moc nesmrtelný nebyl, že?" zasmál jsem se. ,,Navíc nemůžu vzít jen tak někoho, nedovedu zpátky k životu všechny. Navíc proč bych měl pomoc tobě?"

,,Kdysi jsme byli přátelé, dovolil bych si říct, že nejlepší přátelé a považovali jsme se za rodinu. To je dobrý důvod, ne?" řekl hned Lucien.

Já jsem se pouze zasmál. ,,Pokusil jsi se mě zabít, potom se to dostalo k Marcelovi a ten se stal neporazitelný na malý moment. Ztratil jsem kvůli tomu Caroline, o které jsem si myslel, že je mrtvá a ona mrtvá nebyla. Potom ji Marcel unesl a já ji znovu ztratil. Tohle je to kdysi nejlepší přátelství?"

,,Omlouvám se, Niku. Já jsem byl poblázněný svoji pomstou, vzal jsi mi moji životní lásku a Elijah mi vzal na sto let moji svobodu" zašeptal tiše Lucien.

Chtěl jsem něco říct, ale v tu chvíli jsem uslyšel hlas, který jsem tak moc chtěl slyšet. ,,Klausi?" ozvala se Caroline a najednou stále takový kousek ode mě, hned jsem roztáhl svoji náruč a ona do ní hned skočila. ,,Ty jsi mě našel" zašeptala tiše a pevně mě obejmula.

,,Vždycky tě najdu lásko. Teď ještě najdeme Cami, Jacksona, mého otce, Henrika a můžeme jít," zašeptal jsem tiše. Konečně můžu vidět svého malého bratra. ,,Všichni půjdeme domů," pousmál jsem se a v tu chvíli jsem uslyšel jak si Lucien povzdechl a pomalým krokem začal odcházet. Caroline se na mě podívala a hlavou pokývla na Luciena. Já jsem se na ni překvapeně podíval, ale potom jsem si povzdechl. ,,Kam si myslíš, že jdeš, Luciene?" 

On se na mě prudce otočil. ,,Pochopil jsem, že tě nepřemluvím. Tak odcházím" zamumlal tiše.

,,Caroline se nad tebou smilovala. Jdeš s námi" zašeptal jsem tiše a on se na mě překvapeně podíval.

Caroline se mě pustila. ,,Ale slib mi, že nikdy se naši rodině nepokusíš ublížit," zašeptala tiše a Lucien přikývl. ,,Potom jsem na stejné lodi. Pomoz nám najít ostatní, co s námi půjdou a půjdeme společně všichni domů" pousmál se.

,,Už jsem ti dneska řekl, jak moc tě miluju?" zašeptal jsem tiše a s velkým úsměvem jsem se podíval na Caroline.

,,Dlouho jsem to neslyšela" otočila se na mě.

,,Miluju tě, Caroline."

,,Já miluju tebe, Klausi. Půjdeme všichni domů" pousmála se a já jsem ji konečně mohl políbit. Konečně jsem se cítil úplný.