Nový život ✔

24.kapitola

Pohled Caroline

Upíří rychlostí jsem utíkat od jejich domu. Cítila jsem obrovský strach, ale zároveň smutek, když jsem vstoupila volně do ulic New Orleans. Mířila jsem si to do domu jediné osoby, které jsem v tomto děsivém městě věřila. 

Vtrhla jsem k němu do domu a hned jsem ho uviděla, rychle jsem k němu došla a pevně ho obejmula. ,,Už je to dobré, Krásko," šeptal klidně Marcel a hladil mě po vlasech. ,,Původní tě už nikdy nedostanou. Utečeme spolu, ano?"

,,Kam chceš utéct? Stojíme proti původním nikdy nás nenechají odejít" zašeptala jsem tiše a měla jsem strach. Byli to monstra a kruté monstra. Jak jim máme zatraceně utéct? Celý můj život mě tam drželi, mučili mě a Niklaus Mikealson mě dokonce znásilnil. 

Marcel se mi zahleděl zhluboka do očí. ,,Dneska v noci spolu utečeme, běž si tam sbalit těch pár věcí, které tam máš a přijď sem."

,,Já se tam nechci vrátit," zašeptala jsem tiše. ,,Ty věci nepotřebuji. Utečme hned, prosím."

Marcel mě pohladil po tváři a políbil do vlasů. Proč mi ten polibek tolik vadil? ,,Dobře, Krásko. Utečeme hned, jenom si sbalím, koupíš zatím na svoje falešné jméno letenky někam skutečně daleko a kup tam krásný dům!"

*** 

Pohled Klause 

Pochodoval jsem po svém pokoji a přemýšlel jsem, kdo by mohl mít takovou odvahu jít proti nám. Doufal jsem, že Caroline přijde k rozumu dřív než udělá nějakou hloupost. Potřeboval jsem její přítomnost u sebe, protože to ona jediná mě dokázala donutit znovu milovat. Klidně bych to zakřičel a přiznal to nahlas, že moje srdce patří dívce, kterou si moje sestra víceméně adoptovala. Caroline si získala moje srdce už jako malá, ale to mně, ani jí nedošlo, ale okouzlila mě poprvé, když měla oslavu svých patnáctých narozeninách. Došla tam v nádherných modrých šatech, ale v tu chvíli jsem ji nemiloval romanticky, ale nějak si mě získala. Od té chvíle jsem věděl, že ji budu chránit před všemi kluky na tomto světě, to samé se však rozhodl dělat Elijah, Kol a Finn. 

,,Klausi, pokusím se najít kouzlo, aby Caroline získala svoje vzpomínky zpátky" došla ke mně tiše Davina a starostlivě mě pozorovala. Nikdy jsme spolu neměli dobrý vztah, ale přijde mi, že v poslední době jsme se hodně sblížili. 

Jemně jsem přikývl a zajel jsem si rukou do vlasů. Povzdechl jsem si zoufale. ,,Co když si bude navždy myslet, že jste monstra, Davino? Já ji nemůžu ztratit" zašeptal jsem tiše.

,,Neztratíme ji, ano?" řekla vážně a já jsem ji na malý moment věřit, ale skutečně na malý moment. Potom jsem si však vzpomněl, co všechno moje láska věděla a viděla. Napadlo nás tolik nepřátel a ona to občas tiše společně s Hope sledovaly, když byly ještě malé, i když jsme se je pokaždé pokoušeli dostat pryč.

,,Niklausi!" uslyšel jsem najednou křik mého bratra, společně s Davinou jsme si vyměnili rychlí pohledem a vydali jsme se dolů, kde byl Elijah a zbytek moji rodiny. Elijah držel v rukách dopis a v očích měl slzy. ,,Je mi to líto."

Rychle jsem vzal dopis do rukou a moje srdce bušilo jako splašené. To byl dopis od Caroline.

Drahá původní rodinko, 

ze začátku jsme Vám tento dopis nechtěla psát. Nemám důvod Vám to psát a dát vědět, že odcházím. Odjíždím z města a už se snad nikdy v životě nepotkáme. Sehnala jsem si čarodějku, která mě ukryje i před Davinou, Freyou a Hope.  

Chci Vás všechny poprosit jenom o jedno. Nehledejte mě. Já nechci s Vámi žít a být součástí Vaši rodiny. Hledám pravou lásku a tu mi Vaše rodina nedá. Je mi to blbé Vám psát, ale když někoho držíte, mučíte, znásilňujete, tak si jeho lásku nezískáte. Jen taková menší rada do budoucna.

Navždy sbohem, Caroline Forbesová.