Nový život ✔

17.kapitola

Seděl jsem v autě, moc dobře jsem věděl, že ten šílený ples na počest pádu moji rodiny je v plném proudu. Vedle mě seděla Hayley a v tomto autě byl ještě Elijah, Kol a Davina. V dalším autě byla Freya, Hope, Rebekah, Keelin a Finn. Konečně jsme dojeli do New Orleans. Vystoupili jsme z auta. 

,,Můžu tomu bastardovi vyrvat srdce?" šeptla vedle mě Hayley a mně bylo jasné, že mluví o Marcelovi. Zasmál se. ,,Prosím, Klausi, pokusil se zabít moji dceru. Tomu nemůže projít jenom tak!"

,,Naši dceru," opravil jsem ji s úsměvem. ,,Věř mi, že když se tam objevíme, tak mu to srazí tak moc ego, že nebude moc mluvit."

,,Takže tam první vejdu já, Keelin a Hayley? Oznámíme, že jste živý a potom vejdete?" ověřovala si všechno Davina, kterou Kol držel pevně za ruku a zamilovaně se na ni díval.

Stáli jsme před místem, kde se koná ten ples. Hayley se ušklíbla trošku si upravila vlasy a vešla dovnitř, hned za ní šla Keelin s Davinou. Následovali jsem je. Avšak nevešli jsme dovnitř.

,,Ale, ale, ale," slyšel jsem, jak začala Hayley. ,,Jaktože jsem dostala pozvánku? Ach, ano, protože částečně jsem Mikaelsonová. Avšak přijdu Vám mrtvá?"

,,Dnešním dne oficiálně začíná válka. Všichni co jste tady, tak zemřete!" ozvala se tentokrát Keelin. ,,Zaplatíte za vaše hříchy!"

,,Jak byste to chtěly dokázat, Hayley, Keelin a Davinou? Původní mrtvý" ozval se posměšně Marcel.

Zatnul jsem ruce v pěst. Tak moc jsem nechtěl slyšet jeho hlas, když ho slyším tak se mi dělá špatně. Potom jsem však uslyšel, jak se ohnal po Hayley a to byla poslední kapka. Upíří rychlostí jsem se  tam objevil a odhodil jsem ho od Hayley. ,,Já jsem Niklaus Mikaelson, původní hybrid a jsem imunní vůči jedu vašeho ubohého krále, vlastně i vůči všem ostatním jedům! Moji sourozenci a dcera jsou živý a tímto máte vyhlášenou válku. Vaše rodiny i vy všichni do jednoho roka zemřete!"

V tu chvíli se za mnou objevila celá moje rodina. ,,Ty jsi chtěl po Caroline, aby s tebou chodila!" zakřičela Rebekah na Marcela, vzala ho za košili a hodila s ním nakonec místnosti. ,,Jak jsem tě já hloupá husa mohla někdy milovat?"

Přesně nevím kdo to začal, ale začalo obří krveprolití moji sourozenci, moje rodina, moje dcera a já jsme se vrhli na všechny hosty, co tu byli. Krev byla naprosto všude a já jsem si užíval pocit, že mi v dlani dobilo něčí srdce. Užíval jsem si ten pocit. Najednou jsem došel k nějaké ženě.

,,Prosím, ušetři mě, jsem těhotná!" šeptala tiše, ale já jsem už odhrnoval její vlasy, abych ji zabil. ,,Nechci, aby moje dcera byla bez obou rodičů. Už přišla o otce!"

Chtěl jsem ji zabít, ale najednou mě od ní něco odhodilo. Když jsem se podíval, kdo mě to odhodil. Tak se moje srdce zastavilo. Slyšel jsem, jak boj ustál a naproti mě stále moje láska. Byla tu Caroline. ,,Koho zabiješ dalšího, Klausi!" křikla na mě. ,,Mě? Moje přátelé? Co se to z vás stalo?"

,,Caroline, já-" chtěl jsem něco říct, ale její hlas mě přerušil. 

,,Myslela jsem si, že jste mrtvý. Já jsem si skutečně myslela, že jsem o Vás přišla a nejspíš jsem o Vás skutečně přišla. Proč se chováte jako monstra? Proč se chováte jako Marcel? Já jsem si vždycky myslela, že jste něco lepšího" její hlas zněl tiše a zlomeně.

Najednou se vedle ní objevil Damon Salvatore, který ji pevně chytil za ruku. ,,Odvedu tě domů, Caroline. Neměla jsi sem chodit. Měla jsi zůstat u toho, co jsi napsala do toho dopisu."

,,Až se začnete chovat normálně, tak mi zavolejte. Mám stále stejné číslo, ale do té doby Vás nechci  vidět" zašeptala tiše a potom upíří rychlostí zmizela.

Ona je živá. Caroline je živá a zdravá. Zklamal jsem ji. Já jsem v jejich očích se proměnil na monstrum. Najednou se podíval okolo sebe, moje celá rodina byla od krve lidí, co si tu dneska dovolili jít.

Co jsem to jenom udělal? Musím získat svoji lásku zpátky a jenom pro sebe. Co když se zamilovala do Damona Salvatore? Zabil bych ho. Bez mrknutí oka. I potom roce odloučení ji stále miluju a doufám, že ona ke mně taky stále něco cítí.