Nový život ✔

35.kapitola

Stál jsem vedle Marcela. Hayley a Rebekah si nás měřily nedůvěřivým pohledem. Nevěřily Marcelovi a já se jim nedivím. Taky mu nevěřím, ale teď mám malou naději, že se mi skutečně moc láska vrátí. 

Všiml jsem si, jak se Marcel podíval na prsten Rebeky. Měl bolest v očích, když mu došlo, že dívku kterou miloval je navždy pryč a vdala se za někoho jiného. Možná i na moment litoval toho, co udělal před lety? Nesmysl. Jsem rád, že Rebekah od něho utekla a vdala se za Stefana. Stefan ji miloval a dává ji veškerou svoji lásku, kterou si ona zaslouží. S Marcelem by nikdy nebyla šťastná. Ne tak jako dneska se Stefanem. 

Mezitím k nám došel Kol, který v náruči nesl Caroline. Její tělo položil na stůl. Byla oblečená do toho, co ji dala Hayley. Stále vypadala tak nádherně. ,,Jak chceš zjistit jestli tu Caroline je?" zeptala se Rebekah chladně a dívala se na Marcela.

,,Jednoduše. Duchové můžou dávat různé signály, ale musíme je vnímat. Může to být něco jednoduchého, ale i tak zjistíme, že je skutečně tady," řekl jednoduše a začal se rozhlížet okolo sebe. ,,Krásko, pokud tady jsi, tak si rozetři řasenku, prosím." 

,,To je kravina" slyšel jsem, jak zamumlala Rebekah a musel se jsem se tomu uchechtnout. Skutečně to byla kravina, co tu Marcel předváděl. 

Pečlivě jsem sledoval oči svoji lásky, na kterých měla řasenku, měla je zavřené. Čekal jsem jestli se ji skutečně rozestře, ale nic se nedělo. Povzdechl jsem si. ,,Neměl jsi pravdu, Marceli. Caroline našla svůj klid a je navždy pryč" chtěl jsem odejít, ale ruka Hayley mě zastavila. Dívala se na mě smutně a v jejich očích byla ohromná bolest. 

,,Je mi to neuvěřitelně líto, Klausi," zašeptala tiše. ,,Přála jsem si, aby tento šílený plán vyšel, i když nevěřím Marcelovi jediné písmenko."

,,Odnesu Caroline zpátky do rakve" ozval se smutně Kol. 

Sledoval jsem, jak ji opatrně vzal do náruče a odnášel ji pryč. Teď jsem ucítil tu největší bolest a nejvíc jsem si uvědomil, že je skutečně navždy pryč. Nikdy mi ji už nikdo nevrátí. 

,,Musíme naplánovat ten pohřeb, Hayley," zašeptal jsem tiše. ,,Teď mě ale omluvte. Chci být sám."

*** 

Byl jsem u sebe v ložnici. Stále tu byly její věci. Vedle sebe jsem měl položenou velkou krabici, do které jsem to chtěl všechno dát a odnést to někam. Třeba na půdu. Nemohl jsem mít její věci stále na očích, až moc to bolelo. 

Najednou jsem uslyšel jak něco spadlo v koupelně. Jaký idiot co zase rozbil? Rychlím krokem jsem se tam vydal. Hned jsem uslyšel smutnou Hayley, která se baví s Elijahem, který se ji snažil utišit a rozveselit. Hayley měla štěstí, že získala srdce mého bratra. On ji skutečně miloval, tak jako ona milovala jeho.

Když jsem došel do koupelny, tak jsem zjistil, že tam nikdo není, ale na zemi ležel dopis, který změnil úplně pravidla hry.

Drahý Klausi, 

odpusť mi to. Nemohla jsem udělat žádné znamení, Marcelovi se nedá věřit. Nesmí vědět, že tu skutečně jsem. Nikdo by to neměl vědět. Musíš najít bránu do světa mrtvých a tím mě dostaneš zpátky k životu.

Nechej si tuto informaci pro sebe, tvoji sourozenci a rodina to nakonec pochopí, že jsi jim to zatajil. Marcel tu má stále spojence, kteří by se to mohli dozvědět.

Miluju tě,

jenom Tvá Caroline.