Bratrův kamarád

šaman

'Taaak třeba.. jsem zelený a mám vykulené oči..Co jsem?' ptal se Suga na kterého přišla řada s hrou ,,Co/kdo jsem?", kterou jsme si krátili cestu lesem.
'Já vim! Já vim!' začal vykřikovat Tae se vztyčenou rukou vysoko ve vzduchu.
'Hobi po jízdě na horské dráze!'
'Správně!' smál se chvíli Suga než se na něj Hobi otočil s vražedným pohledem.
'Teď já...takžeee jsem malý, hodně jím, vypadám jako kuře. Kdo jsem ?' uchechtával se Tae.
'Ok tak tahle hra se mi přestává líbit.' řekl trochu naštvaný Jimin se sarkastickým úšklebkem na tváři.
'Mi povídej. Jestli ty jsi malý tak v tom případě co jsem já?' smála jsem se.
'Mě už bolí nohyyy' začala naříkat Ell jejíž kotníky utrpěli celkem značnou újmu, když se pošťuchovala s Kookiem a omylem stoupla do trsu kopřiv. Jakmile to dořekla, Taehyungův výraz se během sekundy změnil z šťastného mimozemšťana v pokrface a nabral si jí jako pasažéra na záda.
'Aww jak sladký' culila jsem se nad tím pohledem. Tae se snažil vyrovnávat kroky, protože Ell vřískala a kopala do všech směrů kam jí to jen nohy dovolily se slovy, aby jí okamžitě položil na zem. Ale když viděla že jí Taehyung jen tak nepustí, tak se uklidnila a začala mu dávat do vlasů různé větvičky, které jsem jí podávala.

'Hele támhle to je!' vykřikla jsem, když jsem spatřila mezi stromy vyšlapanou pěšinu.
'Jsi si jistá? Tohle se mi nějak nezdá.' brblal Suga.
Chvíli jsme šli po pěšince úzké tak akorát pro jednoho člověka než jsme vyšli na malou mýtinku, která byla krásně ohraničená stromy a vedly z ní prakticky jen dvě cesty ven. Jednou byla ta po které jsme přišli a ta druhá vedla ještě hlouběji do lesa.
'Hustý! Tak tady jsme dobře krytý. Jak jste o tom vůbec věděli?' zeptal se Joon.
'Radši se ani neptej hele.' odpověděla jsem a s Ell jsme se začali smát.
'Byli jsme tu na výletě taky pod stan a ztratili jsme se. Ale vlezli jsme sem tou druhou cestou. Jste měli vidět jak jsme pak ráno zdrhali a hledali tábořiště.' vysvětlila Ell.

Když jsme prošli mýtinu, aby jsme našli nejrovnější místa na stany, začali jsme stavět.
'Jéj mi už to máme! Chcete někdo pomoct?' volal Jin. Všichni jsme ale už měli taky skoro hotovo a tak začal připravovat ohniště, aby měl na čem uvařit večeři.

'Dámy si vybírají jako první, tak na který straně chceš ležet?' zeptal se Jimin.
'Vlevo. Když stojíš z venku čelem ke vchodu, tak vlevo.'
'Oki. Hodíš mi spačáky?'
'Pozor letí! .... Co je? Řekl jsi ,,Hodíš?"!' smála jsem se Jiminovi, kterého jsem trefila spacákem přímo doprostřed zad.
'Jen počkej... Jak já se ti pomstím?..' šeptal Jimin.
'Ne! Ani nemysli na pomstu. Za to si můžeš fakt sám.' bála jsem se.
'No jo furt. Však já bych ti ani nedokázal nic udělat.'
'No tím si právě nejsem tak jistá.'
'Tsss tak teď jsi mě urazila jako.' řekl Jimin a u toho ohrnul spodní ret.
'Hele ten obličej na mě nezkoušej. To máš marný.' smála jsem se mu.
'Jsou taky jak malý děti co.' kroutil nad námi hlavou Tae.
'Kdo je u tebe dítě?!' řekli jsme s Jiminem jednohlasně.
Když byly všechny stany připravené i zevnitř, Jin už měl ohniště i s ohněm a připravoval si... Kotlík??
'Jine?? Kde jsi to vzal?' zeptal se Kookie.
Jin: 'Co?'
JK: 'No ten kotlík?'
Jin: 'To není kotlík, to je kastrol se stojánkem nad oheň!'
Tae: 'Takže kotlík.'
Jin: 'To. Není. KOTLÍK! Jsem snad nějaký šaman nebo co?'
Ell: 'Jo?'

     (*Jin-so done with us*)

*O čtvrt hodiny později*
'Ty nám děláš ten lektvar z Asterixe a Obelixe?' zeptal se Suga.
'Ne to je polívka. Pak do toho přidám nudle. Ale jestli mě budeš dráždit tak ty nudle budou ze mě.' odpověděl Jin už unavený z toho kolikrát jsme ho nazvali šamanem a stoupl si nad kotlík s jednou ucpanou nosní dírkou připravený odfrknout.
'Ne ne to je dobrý. Já bych se radši dneska ještě najedl.'

Když bylo jídlo hotové, Jin sundal ze stojánku svůj kotlík (jehož jméno odmítal vyslovit, a tak mu říkal kastrol se stojánkem) a mohlo se jíst.
Všichni nejprve kontrolovali jestli tam ty svoje nudle Jin opravdu náhodou nefrkl, ale když viděli že i on se bezstarostně cpe, tak obavy nechali stranou.

Po jídle už jsme jen seděli kolem ohně a hráli jsme hru pravda nebo úkol s flaškou. Ale jelikož už všichni byli vyčerpaní, tak jsme si to přetvořili a jen se pokládali otázky nebo se ten daný člověk musel k něčemu přiznat.

Flaška skončila otočená na předmět patřící Jiminovi (v tomto případě na kšiltovku) a točil jí Hobi.
H: taaak a já už nevím na co se ptát, takže jestli máš vůči mě nějaké přiznání sem s ním..
JM: ale slib mi že nebudeš naštvanej
H:... Slibuji
JM: včera jsem omylem požil tvůj kartáček na zuby..
H: cOŽeeE
JM: slíbil jsi že nebudeš naštvaný ne
H: *🤡*
Jin: fajne tak točte dál, Jimine jsi na řadě

Jimin tedy zatočil flašku která ukázala na pokreslený kamínek.
JM: takžeee Yoongi hmmm nevím otázku..
Yg: *přišel blíž k Jiminovi a začal mu něco šeptat* (,,slyšel jsem vše co jste si povídali s Kookiem")
JM: Oki tak od Sugi mám přiznání jedem dál!
NJ: coooo?! To neplatí!
Yg: ale platí když to slyší ten komu se přiznáváš :-P
JM: sorry Joone ale taková jsou pravidla
A tak jsme hráli dál dokud Hobi nezařval, že už chce spát.

Už jsme byli všichni zalezlí ve svých stanech a všude bylo slyšet jen šumění stromů kvůli letnímu vánku a také tlumené hlasy, jak si všichni ještě šeptali. Náš stan tomu nebyl výjimkou.

JM: tak přijímám sázky jak budeš dneska spát hehe
Mia: no těžký říct hele
JM: ale jsem hned vedle tebe tak by to mohlo být v pohodě ne?
Mia: no právě že tu jsi tak třeba neusnu vůbec
JM: no to nevím včera to vypadalo jinak
Mia: co?! T-to ne t-to jsem byla nejspíš jen vyřízená z tý posilovny a a a tak..
JM: a tak *uchechtl se* ale stejně kdyby náhodou tak tak
Mia: tak na tebe použiju Jinův kotlík
JM: au... To nemusíš
Mia: určitě? Opravdu nemáš naplánovanou nějakou pomstu za ten spacák??
JM: neee neboj... Tak tedy dobrou
Mia: dobrou Jiminie

Pak už jsem se otočila k Jiminovi zády ale pořád ne a ne usnout.
"Jimine??" Šeptla jsem co nejvíce potichu, abych ho nevzbudila když by spal. A dpovědi se mi nedostalo, tak jsem se otočila.
Mia: Tos mi nemohl odpovědět?
JM: ne.. protože to by ses neotočila
*Culil se jak měsíček na hnoji*
Mia: ugh tak teď už vážně dobrou noc

Jimin POV
" Ugh tak teď už vážně dobrou noc" řekla Mia a opět se ke mne otočila zády. Na to jsem jen odpověděl "Dobrou." a během chvilky jsem o sobě nevěděl.

Time skip
Najednou mne vzbudil jakýsi neobvyklý zvuk. Znělo to jako... vzlykání??? Když jsem se otočil, abych viděl na Miu (která se nějak v noci přetočila a byla teď čelem ke mě) plakala. Plakala ze spaní. Ale nebyl to takový ten normální pláč. V její tváři bylo vidět tolik úzkosti a bolesti jako jsem ještě nikdy u nikoho neviděl.
"Mio? Mio?? " Snažil jsem se jí lehce probudit. Pohladil jsem jí po tváři. V tom sebou prudce škubla a konečně otevřela oči.
"C-co se s-stalo?" Zeptala se zmateně a u toho držela zápěstí mé ruky, kterou jsem jí před tím pohladil po tváři.
"Jen se ti něco zdálo. Už je to dobrý." Snažil jsem se jí uklidnit. Na to jen nervózně kývla a její dech se začal ustalovat.
"Dobrý?" Zeptal jsem se po chvilce co jsem jen sledoval její výraz ve tváři. Opět přikývla.
"Dobře, snaž se ještě prospat." Chtěl jsem stáhnout svou ruku zpět. Mia ji opět chytla a zklonila svůj zrak někam do prázdna. Pochopil jsem. Nechtěl jsem aby se cítila nepříjemně v mé blízkosti, ale zároveň jsem ji nedokázal nechat jít znovu jen tak spát. Mé přehnaně ochraňovatelské já se rvalo s mou zdravou myslí, ale nakonec vyhrálo.
"Pojď sem" řekl jsem a přitáhl si jí do obětí, začala se vzpírat a pořád opakovala, že je v pořádku a že tohle opravdu není nutné. S tím jsem ale musel nesouhlasit a odmítal jsem ji pustit. Po chvilce pochopila že vzpírání ji nepomůže, a tak se uklidnila a kupodivu za chvilku znovu usnula. Po tom co jsem se ujistil, že opravdu spí (tentokrát poklidně v mém náručí), uklidnil jsem svoje myšlenky a zanedlouho jsem také usl.
Dobrou noc.
(Konec Jimin POV)

Ahojky lidičky ❣️
Tak po hooodně dlouhé době tu je další kapitolka 😅
Doufám že vás tento příběh ještě nepřestavil bavit

I purple u💜