Příběh sedmnáctileté Mii, která má slavného bratra, co je už rok v Koreji. Přivede s sebou bratr při letní návštěvě, jejího úhlavního nepřítele nebo jejího vysněného prince? A jak se Mia zachová v situacích, do kterých se dostane díky sedmi chlapcům...
'Lidi! Vstávat! Dnes vybírá Taehyung.' ozval se Joonův pronikavý hlas z vedlejšího pokoje. S Jiminem jsme naráz zvedli hlavu a podívali se na sebe s lehce vyděšenými výrazy ve tvářích. Oba jsme věděli co nejspíš přijde..
'Whut?! Slyšel jsem dobře? Už dneska? Je to fakt na mě? Jéj!' zajásal Tae a vyskočil z postele. Nějakým způsobem si "ustlal" postel a pak začal něco hledat na telefonu.
'Psst! Jimin-ssi..' šeptla jsem na Jimina a kývla hlavou směrem ke dveřím. On se jen podíval na Taehyunga, který byl až moc zaneprázdněn svým telefonem. Pak se podíval zpět na mě a kývl na znamení souhlasu. Potichu jsme se vykradli ven z pokoje na chodbu, zavřeli za sebou dveře a doufali že ještě chvíli bude klid. 'Tak jak se ti spalo?' zeptal se Jimin. 'Ze začátku to šlo, ale pak to zase nestálo za nic..' odpověděla jsem a pousmála jsem se, abych mu dala najevo že jsem v pořádku. On se na mne jen starostlivě podíval a najednou.. 'Už to mám! Našel jsem to!' vyběhl řvoucí Taehyung z pokoje a sejmul Jimina dveřmi. 'Oi.. černý jestřáb sestřelen.' řekl Tae aniž by se zastavil a štrádoval si to ze schodů dolů. 'Jsi v pohodě?' zeptala jsem se Jimina a pomohla mu vstát. 'Jo jen jsem teď tak trochu praštěnej' uchechtl se a přitom si mnul rameno, které to schytalo nejvíc. 'Takže vlastně žádná změna..' řekla jsem. Na to se "naštval". Tak jsem musela kopírovat Taehyunga a už jsem běžela ze schodů s Jiminem v patách. Opět jsem se málem rozplácla na předposledním schodu jako moucha na čelním skle auta. 'Pomoc! Já ještě nechci umřít!' křičela jsem a vběhla do kuchyně/obýváku, kde už většina seděla u jídelního stolu. 'Brý ráno.' zastavila jsem se a usmála se. Ostatní na mě jen zírali s plnými ústy. 'Jen počkej.. oh čau lidi.' zastavil se hned za mnou Jimin. 'Ell ještě spí?' řekla jsem nevěřícně, když jsem ji viděla zachumlanou v peřině na gauči. 'Ne na dlouho. Hehe' řekl Tae, vstal od stolu a zalehl jí se slovy 'Budíček Růženko!' Když jsme se všichni nasnídali, Tae nám ukázal obrazovku svého telefonu, kde byly stránky s informacemi ohledně nejbližší výstavy obrazů a na dalších stránkách zase rezervování vstupenek na operu. 'Opera.. já to věděl. Nemůžu zůstat tady?' brblal Jimin. 'Žádný takový, jdem všichni a bez námitek.' řekl otcovsky Namjoon. 'Fajne, ale to se musíme stavit někde koupit vhodné šaty na tu tvoji operu.' poznamenal Hobi s úsměvem na tváři. Ten člověk má opravdu rád nakupování... 'Není problém, znám dobrý obchod čtvrt hodinky odtud autem.' navrhla Ell a mi jen přikývli.
Time skip Když jsme dorazili k obrovské budově s plakátem ,,výstava obrazů všech stylů" koupila jsme vstupenky a šlo se na prohlídku. 'Tae Tae! Řekni sýr!' ozvala se Ell a začala fotit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
'Hele... Budete to chtít potom poslat?' zeptala se. 'Jop jasně!' Odpověděl Kookie a šli jsme zase dál.
'Ach.. hnedka mám chuť něco namalovat.' vydechl Suga, který šel vedle mne. 'Ale to je dobrý nápad! Zkusíme potom taky něco namalovat?' navrhla jsem. 'To zní dobře.' odpověděl Yoongi a usmál se na mne. 'Joo já chci taky!' ozval se Tae, narval se mezi nás a chytil nás oba zezadu kolem krku. Naklonil se ke mě.. 'Jo a měla bys s Yoongim chodit častěji, je vtipný vidět Jimina takhle naštvanýho.' šeptl mi do ucha s úsměvem a pak se vrátil a šel s Ell. 'Co říkal?' zeptal se Yoongi. 'A-ale nic.. sama jsem mu nerozuměla.' odpověděla jsem. Ale rozuměla, až moc dobře.. Ale proč by měl být naštvaný, pro mne bylo otázkou.
