Když jsme dojedli, zaplatili jsme a vyrazili domů.
'Tak a co teď?' zeptal se Taehyung rozvalený na gauči.
'Nevím jak vy, ale já jdu pít.' oznámil Suga a hrdě vyndal láhev z ledničky.
'Víš o tom že bys to neměl přehánět? Ničíš si játra a ledviny.' upozornil ho Jin.
'Jasně mami!' řekl ironicky Suga a protestně se znovu napil.
'Já pít dneska nebudu..' prohlásila jsem když mi Yoongi začal podstrkovat svoji láhev.
'Jdu hrát na počítači, chcete se někdo přidat? ' zeptala jsem se ostatních.
'Jop já jdu! Já taky! Já!' ozval se Tae, Ell a Jimin. Moji milovaní herní parťáci.
'Co Yoongi? Ty nechceš?' zeptala jsem se.
'Dnes ne.. to by nedopadlo dobře..' odpověděl a u toho si škytl.
'Jin má pravdu.. neměl bys to přehánět... Tak jo, kde chcete hrát?' otočila jsem se s úsměvem na ostatní.
'Asi u tebe v pokoji, tady to nevypadá, že by chtěli uvolnit místo.' uchechtla se Ell, když viděla Joona, který vystřídal Taehyungovo místo na gauči. To jsme jen souhlasili a šli nahoru.
'Pozor! Tady jsou nášlapný miny !'
'Vidím! Vidím!'
Křičely Tae a Ell jeden přes druhého.
Zatím co oni hráli Broforce na Taeovo posteli, já s Jiminem jsme si vybrali hru The last of us 2 a hráli jsme zase na mojí posteli. Střídali jsme se po každém zabití naší herní postavy.
'Ha zase jsi mrtvej! Teď hraju já!' smála jsem se Jiminovi, kterého právě zabil zombie.
'Počkej tam nevidím.' ozval se, když jsem si posunula počítač tak, aby se mi postava ve hře dala dobře ovládat.
'Tak pojď blíž, když ti to vadí!' řekla jsem a snažila se neumřít. Ale asi jsem to nedomyslela. Jimin se šoupl blíž, ale na můj vkus až moc. Když jsem se jen trochu zaklonila, mohla jsem cítit jeho zatnutou ruku za mými zády, jak se opíral o postel na které jsme hráli. Dýchal mi přímo na romeno.
'Dobře teď hraju zase já!' řekl když moje postava umřela.
'Ale to není fér!' ozvala jsem se protestně.
'Jakto že to není fér? Umřela jsi? Umřela. Tak teď hraju já. Takový jsou pravidla.' smál se.
'No není to fér! To kvůli tobě jsem umřela!' hájila jsem svou smrt ve hře.
'Jak kvůli mě?' nechápal Jimin.
'No! Kvůli tobě! Kdyby jsi nebyl tak blízko a nedýchal mi na rameno, tak bych ještě žila!'
'Dovol mi, abych ti připomněl, že to ty jsi chtěla, abych šel blíž!'
'No jo, ale nemyslela jsem až tak blízko! Tuto je rozptylování hráče.' nehodlala jsem se vzdát.
'Jo? A mohl jsem být ale ještě blíž!' řekl a zalehl mě v obětí, jako ukázku, jak moc blízko mohl být.
'Dhjhawzsh mě. To. Přijde. Skoro. Stejný. A slez ze mě nemůžu dýchat!' to už jsem nevydržela a začala se smát.
'Nehádejte se tam vy dva!' ozvala se Ell a Tae jí podporoval.
'Jo furt!' řekl Jimin, konečně si zase sedl a pak jsme pokračovali ve hře.
Plynuly hodiny a hodiny rozčilování a nadávání jeden přes druhého.
Time skip:
'Hele asi bysme už měli končit, je už půl desáté.' navrhla Ell a mi jsme nijak moc neprotestovali.
Když jsme sešli dolů, naskytl se nám nádherný pohled na Sugu, sedícího na svém oblíbeném místě, což byla dětská židlička a spícího Namjoona, Jina a Hobiho, jak se válejí jeden na druhém na gauči.
'Kde je Jungkook?' zeptala jsem se.
'T..tady..' ozval se z posledních sil Kookie, ležící pod stolem.
'Fajn, asi nechci vědět co tu dělali.' řekl Tae a pak jsme šli vypustit Ell zpět domů, pod podmínkou, že zítra zase dorazí.
Když Ell odešla, šli jsme se potichu umýt a zalezli jsme zpět ke mě do pokoje.Ještě jsme si asi dvě hodiny povídali a pak se šlo spát.
'Dobrou noc' řekl Tae, který už byl napůl mimo.
'Dobrou'
Doufám že se líbí, přeji hezké počtení všem 😇💜
Nezapomeňte:
- hlasovat ⭐!!!
- napsat komentář 💬!!!
(A dát 'sledování' na můj profil 😘)
I purple you all 💜💜💜💜💜💜💜
ČTEŠ
Bratrův kamarád
FanfictionPříběh sedmnáctileté Mii, která má slavného bratra, co je už rok v Koreji. Přivede s sebou bratr při letní návštěvě, jejího úhlavního nepřítele nebo jejího vysněného prince? A jak se Mia zachová v situacích, do kterých se dostane díky sedmi chlapcům...
