Příběh sedmnáctileté Mii, která má slavného bratra, co je už rok v Koreji. Přivede s sebou bratr při letní návštěvě, jejího úhlavního nepřítele nebo jejího vysněného prince? A jak se Mia zachová v situacích, do kterých se dostane díky sedmi chlapcům...
Mia POV 'Co je samozřejmost?' zeptala jsem se, když jsem se probudila a zaslechla někoho povídat. Zvedla jsem hlavu a zamžourala do místnosti. Stál tam Kookie a Jimin. Oba se na mne dívali s vytřeštěnýma očima. 'Co je? Provedla jsem něco?' 'Nee jen jsme nečekali že se zbudíš, že jo?' odpověděl Kookie a drcl do Jimina. 'N-No' zareagoval Jimin. 'Tak mi zase jdem! Dělej.' sebrali haldu věcí z kuchyňské linky a už si to fičeli zpět nahoru. 'Divný... co tady dělá ta deka?' řekla jsem si sama pro sebe a vypla televizi. Složila jsem deku a šla jsem za nimi.
'Haló, můžu dál~?' zeptala jsem se přes dveře. 'Jasně... Děje se něco ?' zeptal se Joon, když jsem otevřela. 'Jen jsem se chtěla zeptat, jestli mám jít udělat večeři a popřípadě co chcete ?' bála jsem se, že jsem je vyrušila. 'Nemusíš, už jsme jídlo objednali. Ale dík.' odpověděl Namjoon. 'Dobře, kdyby jste někdo něco potřeboval, budu dole. A pardon že jsem řušila.' 'Ty nikdy nerušíš' ozval se Suga, u kterého jsem si myslela, že mě ani neposlouchal. Jen jsem se usmála, zavřela dveře a šla zpět dolů. Vyskočila jsem a sedla si na kuchyňskou linku. 'Achjo Mio, co ty tu budeš dělat?' zeptala jsem se sama sebe a přemýšlela. Mezitím klukům přišlo jídlo. Po chvíli jsem seskočila z linky, nasadila do uší sluchátka a šla si kreslit ke stolu. Když jsem byla hotová, bylo už půl osmé večer. To ten čas letí. Uklidila jsem vše ze stolu a začala koumat, co si dám k večeři, když tu najednou.. 'Mio? Mio?! Oh tady jsi.. zbyla mi pizza.. nechceš? ' řekl Jimin a už mi podával krabici. 'A někdo z kluků nechce?' zeptala jsem, protože jsem chtěla, aby se nejdříve najedli oni. 'Ne, všichni už jsou narvaný.' ujistil mne. 'Dobře, děkuju.' řekla jsem a s radostí jsem převzala krabici. 'Když budeš chtít, nahoře je ještě nějaký kuře, ale je pálivý!' řval už napůl cesty do schodů. Sedla jsem si a otevřela krabici. Byla tam ještě půlka a byla to má oblíbená. Hawaii! Nejprve mě to ale zarazilo, protože Jimin by zvládl sníst víc než půlku Pizzy sám. Pak mě ale napadlo, že když tam měli ještě to kuře, tak jedl mezitím i to. Když jsem dojedla, vyhodila jsem krabici a šla se podívat za ostatními.
Zaklepala jsem a pomalu otevřela dveře. Všichni byli nasáčkovaní u Kooka v posteli a už jen odpočívali, zase u nějakého seriálu. Vždycky jsem ale Kookiemu záviděla tu jeho obří postel, která byla udělaná na zakázku a zabírala skoro půlku místnosti.
'Copa? Chceš ještě to kuře?' ozvalo se..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
'Ne dobrý. Můžu k vám? Dole je moc prázdno..' řekla jsem a udělal psí kukuč. Na to se všichni na sebe podívali a pak mi odpověděli otevřenou náručí.
Když už bylo pozdě večer, opět jsme se všichni postupně připravili do pyžam, a pak nikdo neváhal a šlo se spát. Upřímně jsem jim to neměla za zlé, určitě zase odvedli kus skvělé práce a spánek byl rozhodně zasloužený.
Dobrou noc.
Děkuji za vaši pozornost a doufám že vás příběh stále baví 😇💜 Nezapomeňte na nějaký komentář a hlasování 😘
