Příběh sedmnáctileté Mii, která má slavného bratra, co je už rok v Koreji. Přivede s sebou bratr při letní návštěvě, jejího úhlavního nepřítele nebo jejího vysněného prince? A jak se Mia zachová v situacích, do kterých se dostane díky sedmi chlapcům...
'Dobře.. kdyby něco víš kde jsme.' mrkl na mne a v tu ránu zmizel za dveřmi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*Co to s ním dneska je? Nejprve se chová, jako kdyby chtěl všechny vyvraždit, a pak se chová jako ten nejzlatější člověk na světě ? * Pomyslela jsem si. Opravdu jsem tuhle zásadní změnu v jeho chování nechápala.
Už jsem měla rozkoukaný druhý díl ze série filmů Star Wars, když mi začaly pomalu, ale jistě klesat víčka. A asi mi říkejte sova, protože přes den jsem schopná se vyspat líp než v noci, ale bohužel i tak to za moc nestojí.
Jungkook POV 'Hele lidi, jdu si dolů pro pití. Chcete něco donést?' zeptal jsem se ostatních. Když mi nahlásili tu haldu věcí co chtěli, jako sušenky, brambůrky, colu atd.. nabídl se jako jediný Jimin, že půjde se mnou mi pomoct. Ostatní byli až moc soustředění a líní na to, aby sešli a vyšli těch pár schodů.
Když jsem otevřel dveře od kuchyně/obýváku, viděl jsem Miu jak spokojeně oddychuje na gauči a v televizi jí stále běžel nějaký film. Než jsem vše připravil, Jimin přes Miu hodil deku, chvíli seděl vedle ní a pozoroval jasně zářící obrazovku. 'Nechtěl jsi mi náhodou pomoct ?' šeptal jsem na něj, aby jsem ji neprobudil. 'Však jo. Jen čekám až to připravíš, já si totiž nepamatuju kdo co chtěl.' odpověděl Jimin a otočil se zpět k televizi. Pak jsem to nevydržel a musel se ho prostě zeptat. 'Hele Jimine? Je mi to blbý, ale ... No... Prostě mě jen tak napadlo.. napadlo mě jestli náhodou nemáš rád mojí ségru?' uf, konečně to ze mne vypadlo. Jimina, který zrovna pil, moje otázka trochu zaskočila a vypadalo to, jako by se topil v cole. Podíval jsem se na Miu. Pořád klidně spala. 'J-jak tě to n-napadlo?' šeptal když se mu konečně povedlo nadechnout. 'No.. prostě napadlo.. a známe se už dost dlouho takže bych byl rád, kdyby jsi byl ke mě upřímnej.' na to se Jimin jen ohlídl jestli opravdu Mia spí, zvedl se z gauče, chytil mě za paži a odvedl mě dál do kuchyňové části místnosti.
'Opravdu to chceš vědět?' zeptal se. 'No dost bych ocenil, kdyby jsi mi o takových věcech říkal.. je to moje sestra proboha!' zvýšil jsem trochu hlas, ale stále jsem se snažil šeptat, aby jsme Miu neprobudili. 'Fajn já... Jo mám ji rád! Spokojenej?' taky trochu zvýšil hlas. Viditelně se mu zrychlil dech. 'Jimine v klidu. Nic ti neudělám pokut ty neuděláš něco jí, dobře?' chytil jsem ho za rameno a chtěl jsem ho trochu uklidnit. 'Dobře.. a teď se zeptám zase já... Máš rád Ell?' podíval se mi zpříma do očí. 'Proč sem teď taháš Ell?' nechápal jsem. 'No... Podobná situace' pokrčil rameny. 'Doooobře tak já k tobě budu taky upřímný, aby jsi viděl, že si cením, že jsi mi na féra řekl o Mie... Ell se mi líbí.' odpověděl jsem trochu nejistě, protože jsem nevěděl, jestli jsem mu to opravdu chtěl říct. 'Dobře.. a víš o tom, že Taehyungovi se líbí taky..?' chtěl se ujistit Jimin. 'Jo vím. Proč si myslíš, že sem se o ní poslední dobou ani nesnažil? Prostě by to nebylo správné. Mě se sice líbí, ale Tae je v tom až po uši..' odpověděl jsem, trochu zklesle. Bylo mi to líto? Rozhodně. Ale věděl jsem, že dělám správnou věc a dostal jsem se z toho líp než by to udělal Taehyung. 'Jo tak to máš pravdu.. A jsi teda v pohodě?' zeptal se starostlivě. 'Jo teď už jo. Že začátku to bylo trochu těžký, ale teď jsem naprosto v pohodě.' uklidnil jsem Jimina. 'Ale ještě něco ti musím říct.. pokud jí máš opravdu rád tak jí to řekni nebo se aspoň podle toho chovej. Ale! Pokud se jí něco kvůli tobě stane přísahám Bohu, že tě minimálně zmrzačím.' chtěl jsem, aby pociťoval respekt. Né vůči mě, ale vůči Mie. 'Tak to je samozřejmost.' ujistil mě. 'Co je samozřejmost ...?'
Tak je tu další kapitolka 😇 Nezapomeňte napsat nějaký komentář 💬 a hlasování ⭐
Chci vám moc poděkovat, že tento příběh stále podporujete a doufám že neomrzí 😇❤️
