Bratrův kamarád

'Co se tlemíš furt jak lečo ?!'

'Neboj Tae Tae! Já ti tam zavolám! Ale pod podmínkou, že mne vezmeš s sebou !' řekla jsem a snažila se Tae trochou "podpořit".
'Fajn to beru!' a sotva to vyslovil, tak se prodral zpod peřiny a culil se jak měsíček na hnoji.

Jimin POV.
Už snad po sté jsem se snažil vysvětlit Taemu jak by to s ním ve vesmíru dopadlo a upřímně jsem se pokaždé náramně bavil nad jeho reakcí.
Najednou se ale ve dveřích objevila M..M....Mia..
Byla tak rozkošná. Měla na sobě černé tričko, které jí sahalo do půlky stehen.
K mému štěstí, když zvedla ruce, tak se z pod trička objevily kraťasy, jinak bych tady asi vážně už umřel.

Zpět Mia POV.
'Tae Tae! Co se tlemíš furt jak lečo ?!'- zeptala jsem se taky už rozesmátě.
'Nic. Jen jsem rád že budu mít společnost na svojí vesmírné cestě. Aspoň budu mít co jíst když dojde jídlo v raketě.'
'Fuck this sh*t I'm out!~' a už jsem zajela k sobě do postele.

Ještě chvíli jsme si s klukama povídali a pak jsme se rozhodli, že už toho bylo pro dnešek dost.
'Dobrou!' řekla jsem ospale, ale nazpět  se mi ozval jen Jimin, protože Tae už si tam dobrých pět minut hezky pochrupkával.
Já, ještě než jsem usnula, naposledy jsem otevřela oči a viděla jsem Jimina jak klidně leží v posteli na zádech a kouká se z okna.
Zavřela jsem oči a najednou jsem nevěděla o světě.
Ale bohužel tu byl takový lehký problém.Jsem tak trochu insomniak, takže jsem pak většinu noci koukala do stropu, zatímco kluci spokojeně oddychovali.

Když jsem se podívala na hodinky bylo už půl deváté ráno, ale poněvadž jsme teprve tak před necelými čtyřmi hodinami šli spát, nebylo divu, že byl v době takový blažený klid.
Nechtěla jsem nikoho budit, protože jsem prostě neměla tu sílu, když všichni vypadali jako neviňátka.
Potichu jsem vylezla z postele a sešla po schodech dolů do kuchyně.
'Tak Mio. Teď se ukaž.' řekla jsem si, když jsem se pokoušela vytáhnout pánvičku bez sebemenšího zvuku.
'uuuu jak ninja.' šeptala jsem si sama pro sebe.
Netušila jsem co mám udělat k snídani, tak to padlo na starou dobrou klasiku. Lívance!

'Hmm tady něco hezky voní.' ozvalo se za mnou rozespalým hlasem, když jsem dodělávala poslední lívance, které se mi dnes mimořádně povedli.
'Dobré ráno Yoongi. Ostatní ještě spí?'
'Mhm.. chceš s něčím pomoct..?'
'Jop. Můžeš mi vyndat talíře prosím?'

Kdo by to byl řekl, ale Suga má celkem cit pro estetiku. Pomohl mi naskládat lívance i s ovocem a šlehačkou na talíře a vypadalo to opravdu hezky.
' Tak a teď, když jsi tu, tak máš jako první právo výběru' řekla jsem a nechala ať si vybere talíř, který se mu nejvíc zamlouvá. Samozřejmě popadl první talíř který mu padl pod ruku, protože všechny vypadaly skoro stejně úžasně.
'Dík!' řekl a šel si sednout k jídelnímu stolu.
'Jestli chceš, tak si k tomu klidně zapni telku. Můj dům, váš dům.'
Vzala jsem do každé ruky jeden talíř a šla jsem nahoru. Byla jsem uprostřed schodiště, když jsem zaslechla zespodu zvuky televize. Jen jsem se pousmála a šla jsem zase dál.
Došla jsem ke svému pokoji, kde jsem si musela otevřít dveře loktem a modlila jsem se, abych nic nevyklopila na zem.
'Dobré ráno Růženky !' zvolala jsem po pokoji, který náhle začal pomaloučku ožívat...

Tak a je tady další díl😇 Doufám, že se stále líbí 💜

Určitě mne potěší nějaký milý komentář a podpora v podobě hvězdičky ❣️

A děkuji že tento příběh stále čtete 💜