Bratrův kamarád

on umí mluvit!

Už jsme byli na cestě. Venku bylo krásně, ale vedle mne šel Jimin stále v módu nesahat.

'Na mě si sedla beruška! Hele!' ukazovala jsem Jiminovi ruku, po které si beruška bezstarostně lezla.
'Hmm' odpověděl nezaujatě.
'Slyšíš to beruško? Prej Hmm.... Tak teď budeš moje kámoška ty, když on se se mnou nebaví.' mluvila jsem na berušku jako kdyby mi rozuměla.
'Co? Já se s tebou bavím!' osočil se Jimin.
'Hele beru! On umí mluvit!' řekla jsem a dělala překvapenou.
To už Jimin nevydržel a z něčeho, co připomínalo démonické stvoření se stalo culící se sluníčko, vrtící hlavou nad mojí konverzací s beruškou.
*Mise splněna!*

Dorazili jsme k naší oblíbené restauraci, která akorát otevřela a vybrali jsme jeden velký stůl, aby jsme se k němu všichni vešli.

'Ehm mám pro vás jen takové info.' ozvala se Ell. Všichni u stolu ztichli a napjatě čekali, co za informaci to tak může být.
'Po obědě razím zpět domů. Tak jen abyste to věděli a nehledali mě po večerech, kam jsem zmizela.' oznámila s úsměvem a konverzace pokračovala dál.

Time skip:
'Tak to bylo skvělý.' řekl Jin, sedící s povoleným páskem a blaženým výrazem na tváři.
'Souhlas.' potvrdili jsme mu jednoznačně ostatní.
Pak už jsme jen zaplatili, poděkovali a vyrazili zpět domů.
Zpáteční cesta se ale zdála být delší. Vypadalo to, jakoby jsme nechtěli dovolit, aby se Elizabeth vrátila zpátky domů. Já jsem to obzvlášť zamítala připustit. Co tu bez ní budu dělat? Však se ukoušu nudou! Kookie mi u oběda totiž prozradil "tajemství" , že se budou muset ještě věnovat práci až se vrátíme. Sice slíbil, že to nebude už trvat dlouho, ale všichni víme, jak tyhle sliby dopadají.

Po cestě, která se zdála být nekonečná, jsme dorazili zpět k nám. Ell popadla věci a pak jsme jí šli ještě kousek doprovodit. Ještě jsme se rozloučili a šli zpět. Po cestě vystřídal Jiminovo místo Tae. Šel mlčky vedle mě a bylo vidět, že ani jednomu z nás se moc nechce zapojit do konverzace. Přesto jsem se ho zeptala..
'Děje se něco ?'
'Nic.. jen mi bude chybět.' to jsem jen odkývla a zbytek cesty jsme oba byli zticha.

'Mio? Mi jdeme ještě nahoru pracovat, jo?' oznámil mi Namjoon, když jsme se vrátili, který si myslel že mi to nikdo před tím neoznámil.
'Jasně! Hodně štěstí!.. Jo a nezapomeňte si přijít potom pro večeři!' křičela jsem za nimi, když vybíhali schody do patra. Pak se za nimi zaklapli dveře a byl chvíli klid.

Po pár minutách se ale Jimin vrátil zpět.
'Mio?' podíval se na mne, jak jsem byla uvelebená na gauči.
'Ano?' bála jsem se že se něco stalo.
'Zvládneš to tu sama?' řekl s velice tázavým výrazem v obličeji. On měl o mě starost? Proto se vrátil?
'Jo v pohodě, o mě si starosti dělat nemusíš. Pustím si nějaké filmy. ' odpověděla jsem s úsměvem.
'Dobře.. kdyby něco víš kde jsme.' mrkl na mne a v tu ránu zmizel za dveřmi.

Tak je tady další kapitolka 😇
Opravdu ocením vaší podporu v podobě komentáře 💬, hlasování⭐  a follow💜

I purple you 💜💜💜💜💜💜💜