'Hmmmm, počkat co?!' zeptala jsem se s vytřeštěnýma očima a nemohla jsem uvěřit.
'Randši nic..' řekl trochu sklesle.
*Sakra Jimine co mi to děláš?!'*
'Dobře..takžeeee.. co bude dál?' zeptala jsem se a snažila se zavést Jiminovu pozornost zpět k choreografii.
'No to právě netuším.' odpověděl a podíval se mi zpříma do očí.
'Ty ses tu choreografii učil bůh ví jak dlouho a nepamatuješ si jí? No to teda potěš koště.' zasmála jsem se a snažila se nedát najevo svojí nervozitu.
'Jo ty myslíš tohle.. sorry tak to musíš do základního postoje. Tak ...''No a teď to zkusíš na normální rychlost písničky a v kuse.' řekl Jimin a šel k repráku.
'No zkusím, ale nezaručuju jak to dopadne.' snažila jsem se usmát i když mi srdce bušilo jako o závod.
'Neboj, já to pojedu s tebou.'
*No skvělý Mio. Ještě lepší, fakt.* projela mi hlavou ironická myšlenka.
Najednou začala hrát hudba, Jimin stál našikmo vedle mne a během pár sekund jsme začali s choreografií.Jimin POV
Snažil jsem se vnímat rytmus jako vždy, ale kvůli Mie mi to dnes dost dobře nešlo. Neříkala náhodou že neumí tancovat?!
Nějak jsem to zvládl do poloviny písničky a pak jsem trochu odstoupil a nechal jí, ať tancuje taky sama. Jako princip když učíte děti na kole. Řeknete že je držíte, ale po chvíli je pustíte, oni jedou sami a ani si to v návalu adrenalinu neuvědomují.Mia POV
'Já to zvládla!' Jásala jsem, když písnička skončila.
'No vidíš!' culil se na mne Jimin.
'Hele! Ty kecale! Neříkal jsi tak náhodou že to odtancuješ se mnou? Hmm?'
'Jo říkal, ale když ty u toho vypadáš jako profík, tak jsem tě chtěl nechat, ať si to taky užiješ.' řekl a usmíval se od ucha k uchu.
'To jen díky vám mistře.' řekla jsem a uklonila jsem se.
'Žádný problém. Má čest madam.' a také se uklonil. To jsem nevydržela a začala se smát. Byl tak roztomilý až to bolelo.Najednou do místnosti vletěli ostatní a ruce měli plné krabic a tašek.
'Proboha, kolik toho nesete? Vy chcete nakrmit i děti v Africe co? Jak sladký.' řekla jsem, když jsem viděla kolik jídla to přitáhli.
'Ještě budeš ráda, že toho je tolik. Tady Jin celou cestu fňukal, že jestli co nejdříve nedostane jídlo, tak klidně sní toho bezdomovce na rohu.' odpověděl Hobi.
Když vše vyložili, Jungkook se najednou sekl.
'Kde je Ell s Taehyungem?' vychrlil ze sebe.
'Vedle.' a sotva to Jimin dořekl, tak Kookie vyletěl jako raketa ze dveří a štrádoval si to ty dva metry do vedlejšího studia.'Co se to tu děje?' řekl, když rozpráskl dveře dokořán div nevypadly z pantů.
Bylo ticho, tak jsem se tam šla podívat. Když jsem to viděla, začala jsem se smát a ostatní se mnou.
Jungkook zprvu vykulený stál uprostřed futer a Taehyung s Ell leželi oba zádama na podlaze, hlavami od sebe, měli sražené k sobě chodidla a dělali s nimi kraviny. Plus si k tomu Tae pobrukoval písničku Baby Shark.
'Jako malý děti.' řekla jsem s úsměvem.
Ti dva se pak zvedli a šli s námi zpět se konečně najíst.
A co na to říct, opravdu jsem nakonec byla ráda že toho vzali tolik, protože než jsem tam přišli, tak polovina jídla už byla v tahu a Jin měl narvanou pusu div mu nepraskli tváře.
Ale aspoň vypadal spokojeně.Tak je tu další díl 😇💜
Nezapomeňte na ikonku hlasování, napsat nějaký komentář a můžete tam klidně hodit i follow 😘💜Purple you 💜💜💜💜💜💜💜
ČTEŠ
Bratrův kamarád
FanfictionPříběh sedmnáctileté Mii, která má slavného bratra, co je už rok v Koreji. Přivede s sebou bratr při letní návštěvě, jejího úhlavního nepřítele nebo jejího vysněného prince? A jak se Mia zachová v situacích, do kterých se dostane díky sedmi chlapcům...