School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

11. Drunk face

Jungkook

„No to je dost, že jdeš," přivítá mě s úšklebkem můj starší bratr. „Co tě tak zdrželo? Měl si tu být před hodinou," podotkne vyčítavě. Zrovna jsem přišel domů, kde na mě, jako naschvál, čekal ve dveřích. To mi nemůže dát na chvíli pokoj? Už aby vypadnul zpátky do Daegu.

„Sorry, zdržel jsem se ve škole. Jedna stará rašple nás nechala po škole. Prej kvůli tomu, že jsme dělali bordel, ale to není nic neobvyklého. Jen je na nás vysazená," protočím oči. Sundám ze sebe bundu a vyzuju se z bot. Projdu předsíní a ihned zamířím nahoru do svého pokoje.

„Pak přijď dolů, už tu všichni jsou, čeká se jen na tebe," zakřičí za mnou Youngjae. Kurva. Úplně jsem zapomněl, že je dneska ta večeře!

Nechce se mi, nechce se mi sedět u stolu a předstírat, jak dokonalá rodina jsme. Bráchovu holku nijak neznám, viděl jsem jen pár jejích fotek. Abych pravdu řekl, nechci se s ní seznamovat, nemám rád formality. Kdybych mohl, rovnou bych se vypařil někam ven. Jenže kdyby to zjistil fotr, zabil by mě. Už takhle to mám u něj nahnuté a nechci si to posrat ještě víc.

V pokoji se převléknu do šedých tepláků a vytahaného trička. Nevidím důvod, proč bych se měl oblíkat jinak, jsem tu přece doma, ne? Nebudu se tu promenádovat v nějaké košili jenom proto, abych zapůsobil na holku, která šuká s mým bráchou. To fakt ne.

S mobilem v ruce seběhnu dolů, tak, jak mi nařídil Youngjae, a vydám se do kuchyně, kde už všichni sedí. Jakmile vejdu do místnosti, konverzace utichne a všechny pohledy padnou na mě. Rodiče se netváří nijak nadšeně, jediný Youngjae se na mě směje. A holka vedle něj si mě prohlíží od hlavy až k patě.

Její pohled mi není nijak příjemný, snažím se ho nevnímat, ale moc se mi to nedaří. Provinile si sednu vedle bráchy a čekám, kdy někdo něco řekne. Všichni ale, jako na potvoru, mlčí. Co jsem komu sakra udělal? Copak jsem něco provedl?

„Tak," přeruší to trapné a nekonečné ticho Youngjae, otáčejíc se na svou přítelkyni. „Rodičům už jsem tě představil, takže zbývá jen brácha. Jungkooku, tohle je Sue. Sue, tohle je Jungkook, můj mladší bratr."

„Ráda tě poznávám," usměje se na mě Sue.

„Já taky," zahuhlám, skoro neslyšně. Když si všimnu tátova výhružného pohledu, větu zopakuju pro jistotu znovu. Nechci, aby mě tady teď sekíroval. Musí si přece myslet, že ze mě vychoval slušného mladíka, který chodí v neděli do kostela a nikdy předtím nemluvil s dívkou.

„To bychom měli," tleskne si sám pro sebe brácha a začne všem nandávat kimchi. Aspoň, že se dnes dobře najím. K ničemu jinému mi takhle večeře není. „Dáte si víno?"

Všichni přikývnou, včetně mě. Táta protočí očima, ale nemůže mi nic říct, jelikož jsem už plnoletý. Udivuje mě, že si pořád naivně myslí, že jsem slušný kluk. Vůbec nic o mně neví, jen matně si pamatuje to, že hraju fotbal a jsem kapitánem. Nikdy se nepřišel podívat na můj zápas, nikdy mě v tom nepodpořil. Jenom mamka, díky ní jsem se dostal tam, kde jsem teď. Byla to právě ona, kdo mi koupil fotbalový dres a pořádně drahé kopačky. Bez nich bych v týmu nebyl.

„Tak jak jste se poznali? Youngjae nám vůbec nic neřekl, nezbedník jeden. Snažil se to všechno ututlat, ale nevyšlo mu to," vyzvídá horlivě mamka. Je zvědavá tak, jako vždycky. Chce vědět všechno, bohužel, já jí neříkám nic. Je mi jasné, že by ze mě nebyla nijak nadšená.

„No, potkali jsme na oslavě našeho společného kamaráda," začne Sue, při čemž chytne bráchu za ruku. Fuj. „Nikdy předtím jsme se neviděli, ale to nám nijak nevadilo, protože jakmile jsme se spolu dali do řeči, bylo to, jako bychom se znali roky. Už v prvním okamžiku přeskočila jiskra, takže to bylo jasné. O pár dní později jsme spolu začali chodit."