School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

1. Photograph

Taehyung

Neřekl bych, že mám zrovna ten nejzajímavější život. Jsem typický středoškolák, který se většinu času učí, má pouze pár přátel a jeho smyslem života je touha po zábavě. Moje zábava je pouze focení mým milovaným fotoaparátem. Dal bych za něj klidně ruku do ohně, jelikož ho nadevše miluji. Bez něj by byl můj život jedna velká nuda.

Lhal jsem, když jsem říkal, že jsem jako typický středoškolák, který má pár přátel. Já nemám totiž ani ten pár, mám jen jednoho nejlepšího kamaráda a staršího hyunga Gwanga, se kterým se vídám párkrát do roka. Jelikož je o pět let starší, není se mnou na škole, a tak máme omezené množství společného času. Zato s Jiminem se vídám neustále, poněvadž je to můj spolužák. Už dlouhé dva roky.

Všichni mě strašili s tím, že třeťák je pro většinu středoškoláků ten nejtěžší rok vůbec, ale upřímně? Já to tak vůbec nepociťuji. Všechno se mi zdá stejné, jako v prváku, až na to, že mám více starostí a k tomu všemu mi přibyl kroužek fotografování. Díky němu se do školy těším, je to jediná hodina, která mi doopravdy něco dává. Navíc, vedoucí kroužku je snad ten nejhezčí muž, kterého jsem kdy viděl.

Někdy v polovině druháku jsem začal přemýšlet nad svojí orientací, silně ovlivněn Jiminem, jenž je hrdý gay už od základky. A když jsem uviděl Jaebeoma, našeho vedoucího kroužku, měl jsem jasno. Jsem na kluky, ale zatím to všem tajím. Tedy kromě Jimina, jelikož to sám tak nějak poznal. Hlavně díky tomu, když jsem se jednou rozpovídal o Jaebeomovi a o jeho neskutečné kráse.

Kromě toho, že jsem gay a nemám moc přátel, není v mém životě nic zajímavého. Vyrůstám v typické rodině, mám starší sestru, která mě neskutečně štve, ale svým způsobem jí mám rád. Můj otec je zatvrzelý homofob, kterému vadí všechno, co je teplé. Takže i já. Jenže to by to musel vědět. Snažím se to tajit, hlavně před ním, jelikož je mi jasné, že by mě dozajista vydědil. Kolikrát jsem se chtěl svěřit, alespoň mé sestře, ale takový nápad jsem hned zavrhnul, jelikož nikdy nevíte, kdo to na vás práskne.

Díky Jiminovi poznávám nové věci, jelikož je šíleně hyperaktivní a neustále potřebuje něco dělat. A kdo jiný by mu dělal společnost, než jeho nejlepší přítel? Sám moc přátel nemá, ale je spokojený, jelikož si na svou roztomilost dokáže namotat úplně každého borce, kterého potká. To mu závidím, jelikož o mě by si nikdo ani kolo neopřel.

Ne, že bych nebyl hezký, jen jsem prostě nezajímavý. Nijak nevyčnívám, nestrhávám na sebe pozornost, a tak mě většina mých spolužáků prostě ignoruje. Až tolik mi to nevadí, jelikož svoje spolužáky nijak nemusím, ale mrzí mě, že jsem neviditelný i pro mého potencionálního přítele. Možná je blbost ho hledat zrovna na mé škole, ale nikam jinam nechodím, takže nemám ani jinou možnost.

Naše škola je úplně stejná, jako ostatní školy v Koreji. Možná bych řekl, že je podobná i těm v Americe, ale jelikož jsem takové školy viděl jenom v seriálech, nemůžu to nijak potvrdit. V plno takových seriálech se žáci setkávají s šikanou, ale na naší škole tomu naštěstí tak není. Je to trochu zvláštní, čekal bych, že bych že se aspoň jednou setkám s nějakým neandrtálcem, který šikanuje nebohé spolužáky, ale nic takového se zde nestávalo.

Díky bohu za to, jelikož si uvědomuju, že někdo jako jsem já a Jimin, v ostatních heterosexuálních narcisech vyvolává touhu po pomstě. I když nemají důvod se mstít, ale víte, jak to chodí. Některým jedincům prostě vadí, když nejste na holky.

Ve škole jsem známý jako „ten kluk s foťákem", což mi upřímně dělá jenom radost. Každý alespoň ví, co miluju a co mi také jde. Řekl bych, že jsem v tom celkem nadaný, dokonce i Jaebeom si toho všimnul. Když mě tehdy chválil, myslel jsem, že se ze mě stane rajče. Byl jsem červený až za ušima a musel jsem se jít zchladit na školní záchody. Bohužel, nijak víc si mě Jaebeom nevšímal, a tak jsem neměl důvod si něco nalhávat. Že bych se mu třeba líbil nebo tak.