School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

17. All I know

Jungkook

Předposlední zápas dopadl, jak jinak než na výbornou. Vyhráli jsme 5:1, s takovým skórem jsme si nahnali další potřebné body, které nám pomůžou za finálovým vítězstvím. Po zápase jsme se s klukama i trenérem opili, načež jsme s Yugyeom sbalili nějaké dvě kočky, které nás společně vykouřili.

Bylo to zvláštní, vidět vedle sebe nejlepšího kámoše se stojícím pérem, zatímco nahlas vzdychal. Ale jelikož jsem byl opilý, akorát mě to rozesmávalo. Střízlivý bych se na to díval asi jinak. Každopádně to byla dobrá zkušenost, máme další společný zážitek, nad kterým se můžeme bavit.

Víkend utekl příliš rychle, ani jsme se nestihnul vzpamatovat, a je tu pondělí. Po snídani jsem nasednul na kolo, jímž jsem se nechal dovézt až před školu, kde právě čekám na kluky. Jsem tu překvapivě první, Hoseok se někde zdržel a ostatní mají zřejmě na salámu. Abych se zabavil, vytáhnu si z kapsy mobil a projedu sociální sítě.

Má nepozornost se mi vymstí, jelikož do mě schválně narazí můj nejlepší kamarád, díky kterému jsem málem upustil svůj drahocenný mobil. „Zdar," pozdraví mě s úšklebkem.

„Ty vole, kde jseš? Čekám tu jak debil," protočím oči. „Nevíš, kde jsou ostatní?"

„Netuším, ale musím ti něco říct," řekne spiklenecky. „Ale počkáme na kluky, taky by to měli vědět."

„O co jde?"

„To se za chvíli dozvíš, nebuď nedočkavý," mrkne na mě, načež se rozejde dovnitř školy. Nehodlám tu stát opět sám, a tak ho následuju. Dnes na kluky čekat nebudeme.

Přezujeme se a svlékneme si teplé bundy, ve kterých se potíme jako prasata. Vydáme se do třídy, kde už jsou skoro všichni. Včetně BamBama, který mi slíbil opsání domácího úkolu. Bez řečí si vezmu jeho sešit, který mi nervózně podá. V rychlosti si opíšu úkol, aby to učitel nezjistil, a pak mu sešit podám zpátky. Ještě, že tu je, bez něj bych se nedostal ani do čtvrťáku.

Pět minut před zvoněním dorazí i zbytek kluků, takže jsme kompletní. S nadzvednutým obočím se obrátím na Yugyeoma, čekajíc, až nám vysvětlí, o co jde. Ten se jen ušklíbne a začne mluvit.

„Ten blbeček, co nás fotí do ročenky, je zasraná buzna," procedí skrz zuby. Můj úsměv okamžitě opadne. „Na páteční párty se vyspal s Jaebeomem. S tím modelem, co vede jejich debilní kroužek."

„To si děláš prdel," vydechnu překvapeně.

„Jak to víš?" zeptá se ho Hobi.

„Prý je bylo slyšet až ven, takže je jasný, k čemu došlo. Ale chápete to? Je mi z nich na blití, nechápu, jak to mohli dělat zrovna tam. Vlastně nechápu, proč to dělají i jentak. Vždyť je to hnus, šukat s klukem."

„Věděl jsem, že mi na něm něco nesedí," uchechtnu se. „A teď už vím, co to kurva bylo. Tohle nenecháme jentak, odmítám se nechat fotit nějakým přiteplencem."

„Ale... vždyť za to nemůže," zamumlá Jinyoung, dostatečně nahlas, že ho slyšíme všichni.

„Ty ho snad bráníš?!" okřiknu ho. Proč se ho kurva zastává? Co s ním sakra je? Gaye nesnáší stejně, jako my. Nebo snad ne?

„Já- ne... nebráním," povzdechne si.

„Tak vidíš, Jungkook má pravdu, nechci se nechat fotit někým takovým. O přestávce to řeknu Lise, nějak ho přece nahradí. A pokud ne, pěkně si to s ním vyřídíme," dodá Yugyeom.

„Díky bohu, že s ním nejsme ve třídě. Představ si, že bychom se předtím museli po těláku svlíkat. Fuj," zasměju se nahlas.

„Horší by bylo, kdyby se mu některý z nás líbil," přidá se ke mně Hobi. Všichni tři se zasmějeme, až na Jinyounga, který podezřele mlčí.