School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

51. Treat me like that

Taehyung

„Je ta píčovina povinná nebo ne?" zeptá se mě zničehonic Jungkook, jenž mě tak odrhne od mého odpoledního odpočívání. Ještě nám zbývá pár minut do večeře, které jsem hodlal strávit zahrabaný v posteli. Dnešní lyžovačka mě nějak vyřídila.

„Nic neříkali, ale řekl bych, že jo," odpovím mu, aniž bych se na něj otočil. Ležíme vedle sebe, dostatečně vzdálení od toho druhého, a hrajeme si s mobilem. „Pokud se chceš ulejt, tak si toho asi všimnou."

„Nechci se ulejt, jen... fajn, prostě se mi tam nechce. Každý rok je to to samé dokola, hrajou se stupidní hry a všichni se přetvařujou, že nejsou nadržení a netouží po chlastu. Kdyby tu nebyla zkurvená biologikářka, mohli bychom chlastat pak, ale s ní to fakt nepůjde. Čubka."

„Ty ses teda rozvášnil," uchechtnu se, načež uslyším Jungkookovo tiché „drž hubu". To mě rozesměje ještě víc. „Však jste teď nedávno taky chlastali a nepřišla na vás, ne?"

„Poslední večer kontrolujou nejvíc, jelikož nejsou blbí a dojde jim, že máme v plánu si poslední večer užít. Ale tentokrát by to stejně stálo za hovno, jelikož tu není s kým chlastat. Všichni do jednoho jste nudní jak můj otec."

„Aha," vypadne ze mě, jelikož jsem nevěděl, že poslední večer hlídají o něco více než ty předchozí. No, alespoň bude klid. „Vlastně tu nemáš ani nikoho na sex, co?"

„Heh," ušklíbne se Jungkook. „Celkem ti to pálí, víš o tom? A počkej... ty si právě řekl slovo sex? Není to na tebe moc perverzní?"

Zhluboka se nadechnu a protočím oči, už je to tady zase. Opět si ze mě utahuje, aniž bych mu dal jediný důvod. „Ne, copak jsem malé dítě? Nebo snad frigidní? To si o mně myslíš?"

„Vždyť ani nevíš, co to sex je. Koukal ses vůbec někdy na porno? A navíc, vypadáš kurva nevinně, prostě mi to k tobě sedí."

„Hm, tak dík," vydechnu. „Vím, co je to sex a ano, koukal jsem se na porno. Spokojenej?"

„Ne, ty frigidko," protočí oči. „Přestaň všechno brát tak vážně, dělám si z tebe jen prdel."

„Mně to jako prdel nepřijde, ale budiž."

„Hm, tak to je tvůj problém," ušklíbne se Jungkook, načež vstane z postele a vydá se pryč z pokoje. Podívám se na hodinky a zjišťuju, že je čas večeře, takže proto tak zmizel. A ani mi neřekl, ať jdu s ním! Co je to za spolubydlícího?

Líně se zvednu z postele a loudavým krokem se vydám tam, kam zmizel JK. Sednu si za svými kamarády, kteří jsou tu už všichni, včetně Jimina, jenž je tentokrát bez Jinyounga. Ten sedí u Jungkooka s Hoseokem, ale ani s jedním se nebaví. A všichni víme proč. Jungkook ho stále vraždí pohledem, ale jinak nic nedělá. Jako by byl duchem nepřítomný.

Večeře uteče celkem rychle, a tak začne náš poslední večer na našem lyžařském zájezdu, který trávíme hraním her, rozdělení na několik týmů. Naše parta a Jinyoung, který se k nám přidal, si vybrala člověče nezlob se, což nás alespoň na chvíli zabavilo. Já jako pokaždé prohrál, ale to mi nijak nevadí, jelikož jsem zvyklý.

Když odbije sedmá hodina, v místnosti někdo zhasne, a tak se na malou chvíli ocitneme v úplné tmě. Tu ale přeruší blikající světýlka, které navozují „párty" atmosféru. Nevím, kdo to vymyslel, možná to v tomhle penzionu mají pokaždé, ale je to celkem fajn. Vážně si připadám, jako bych byl někde na párty, kde se ale nepije a nesouloží.

Z velkých reproduktorů začne hrát hlasitá hudba, která naštve naši biologikářku, ale ta si po čase zvykne a přestane to tolik vnímat. Jelikož jsou jediným zdrojem světla malá barevná světýlka, skoro na nikoho nevidím, což mi plně vyhovuje, jelikož se nemusím stydět, hlavně, když mě Jimin vyzve k tanci přímo doprostřed místnosti.