School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

69. First date

Taehyung

„O co ti vlastně jde, Jungkooku?" zeptám se ho, když už na mě dobrých pár minut jenom tupě zírá a nemá se ke slovu. To on mě pozval na rande, to on by měl mluvit, ne já. A pořádně mi vysvětlit, co tu vlastně děláme. „Jestli tohle bereš jako nějaký vtip, tak to můžeme rovnou celé ukončit. Tentokrát nadobro."

„Připadá ti snad, že bych si z toho dělal srandu? Takhle seriózní jsem nebyl snad nikdy v životě, takže bych ocenil, kdybys mě přestal podezírat," zaculí se na mě. „Kdybych to nebral vážně, ani bych tu nebyl, věř mi."

„Tak mi vysvětli, co se sakra stalo, že jsi změnil názor? Ještě před pár dny jsi mi vykládal, jak nechceš vztah a nemůžeš mi dát nic víc, a teď tu sedíme a máme spolu rande. Nedává to vůbec žádný smysl."

„Jo, celá má existence nedává smysl," zašeptá sarkasticky, tak potichu, že jsem mu sotva rozuměl. „Já nevím, okej? Prostě jsem nad tím nějak přemýšlel a došlo mi, že mi chybíš. A to se u nikoho předtím nestalo."

„Chybím ti já, nebo náš sex?" pozvednu obočí. Je to to jediné, co mě právě zajímá, jelikož mu prostě nevěřím. Určitě se to nemohlo stát jentak zničehonic.

Jungkook lehce zamračeně zakroutí hlavou a zhluboka se nadechne. Všímám si, že se mezi jeho obočím tvoří malá vráska. „Obojí, chybí mi obojí, abych byl upřímný. Ale není to jenom o sexu, Tae. Došlo mi, že jsem to celou dobu vnímal špatně."

„Takže mi chceš říct, že jsi sám sobě lhal s tím, že ke mně nic necítíš? A i kdyby, přece nejsi na vztahy, tak proč tu vůbec jsme? Co přesně chceš, aby se stalo?"

„Ptáš se na moc otázek, Tae. Na tohle fakt nevím, co ti mám říct, asi jenom to, že jsem šíleně zmatený a kurva nevím, co chci. Musíš alespoň ocenit, že jsem se odhodlal pro tohle, nikdy předtím jsem na rande nebyl, chápeš?"

„Jo, to mi došlo, po tom, co jsem slyšel," ušklíbnu se. „Skoro ve všem jsem tvůj první."

„Pořád nechápu, jak jsem ti to mohl sakra dovolit, aby si mě takhle zblbnul, ale prostě se to stalo a teď to musím přijmout tak, jak to je. Tak to prosím zbytečně nehroť a pojď si užít naše rande."

„No dobře," protočím oči. „A kam vlastně jdeme? Pořád si mi to neřekl."

„Nech se překvapit," mrkne na mě hravě, načež mě chytí za ruku, při čemž mi tělem projede blesk. Jeho ruka je o něco větší, než ta má, a tak k sobě perfektně pasují.

Držím ho pevně, jako bych se bál, že mě každou chvíli pustí, ale to se neděje. Jeho ruka tu mou neopustí do té doby, než se ocitneme před zábavním parkem, kde jsem byl naposledy, když jsem byl malý. Jsem přímo nadšený, že jsme tady, jelikož zábavní parky miluju. A s Jungkookem po boku to bude jistě sranda.

Jungkook za nás zaplatí vstup, čehož si ohromně vážím, jelikož se v něm probouzí gentleman, jenž mi věnuje veškerou svou pozornost. Na chvíli úplně zapomenu, co se mezi námi stalo a že mu vlastně vůbec nevěřím. Celé mi to přijde divné a nemožné, ale hodlám si to užít až do úplného konce.

Společně dojdeme před horskou dráhu, kterou zvolíme jako první, a nasedneme do prvních lavic, těsně vedle sebe. S úsměvem se na něj otočím a sleduju jeho klidný obličej, který se připravuje na nejhorší. Vypadá tak krásně, je celý uvolněný a šťastný. Jestli tohle celé nehraje, tak jsem šťastný i já.

Během celé zběsilé jízdy ho držím za ruku a řvu z plných plic, neřešíc, že mě tak slyší úplně všichni. Jakmile je konec, udýchaní vylezeme pryč a rozejdeme se směrem ke kolotoči, který je naší druhou zastávkou. Hned po něm se rozhodneme pro jídlo, jelikož nám oběma zakručí v břiše.