School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

49. After hours

Jungkook

„Ne, prostě ne," zakroutím hlavou a zavřu mu dveře před nosem. Už zase se objevil u dveří mého pokoje a prosí, abych ho pustil dovnitř. Co si o sobě sakra myslí? To jako vážně doufá v to, že stráví zbytek našeho zájezdu na mém pokoji? On se úplně zbláznil.

„Notak Jungkooku, Jimin a Jinyoung se zavřeli v našem pokoji a nepustí mě dovnitř!" zakřičí na mě skrze zavřené dveře. Nechci ho poslouchat, nejradši bychom mu vykopal jámu ve sněhu a hodil ho do ní. „Jimin mi napsal, že si s tebou mám promluvit a nějak to vyřešit."

„Tady není co řešit!" okřiknu ho zpátky. „Ty máš svůj pokoj a já svůj. Klidně si spi na zemi na chodbě, je mi to jedno, ale tady tě spát nenechám."

„Jungkooku prosím, včera si to taky přežil, a přece jsem na tebe nic nezkoušel ne? Tak se mě sakra neboj, nemám v plánu nic, jen spát, přísahám."

„To určitě," odfrknu si. „To ti mám věřit, že mě neznásilníš ve spánku? Ty teplej radiátore."

„Nebudu na tebe ani mluvit, slibuju. Prosím JK," zaúpí nahlas Taehyung. Kruci, vážně teď přemýšlím o tom, že bych ho pustil dovnitř? Co mi jebe?

Dám si chvíli na čas, musím si utřídit všechny myšlenky, které se mi honí hlavou. Nakonec ale, jako správný dobrák, jímž stejně nejsem, otevřu dveře a setkám se s jeho uplakaným obličejem. „Co z toho budu mít?"

Taehyung se zasekne, jelikož takovou otázku určitě nečekal. Ale pokud tady bude opravdu spát, musím z toho vytřískat všechno. Nevím, proč se na nás ti dva domluvili a co jim přesně jde, ale proč toho nevyužít, když už je tady a prosí mě o to, abych ho nechal u sebe přespat. Všímám si, že v ruce drží tašku, takže mu dali dokonce pár věcí, jak milé.

Furt nechápu, proč tohle dělají. Jestli chtějí, abychom se usmířili a založili mezi námi mír, tak se šeredně spletli. Já a on nikdy nebudeme v pohodě. Ne, dokud budu na škole a budu ho tam potkávat.

„Já-já nevím," zamumlá skoro neslyšně. „Dám ti co chceš, jen mě tu nech, prosím."

„Fajn, ale ujasněme si pár pravidel," střelím po něm přísným pohledem. „Za prvé, nebudeš na mě mluvit. Za druhé, nebudeš se ke mně v noci tulit. A za třetí, nebudeš mi cpát ten tvůj zadek před ksicht, jasné?"

„Dobře," přikývne smířeně. „Můžu teda dál?"

Bez řečí ho pustím dovnitř a zavřu za ním dveře. Ještě před tím se ujistím, že nás nikdo neslyšel, nemůžu si dovolit, aby někdo věděl, že spí u mě zrovna on. To mi připomíná, že musím znovu zavolat Jinyoungovi, aspoň to zkusit, a vytřískat z něj, o co mu doprdele jde. Už má ode mě minimálně deset zmeškaných hovorů a na všechny mé zprávy odpověděl jen jednou větou.

Bude to stát za to, věř mi.

Co by kurva mělo stát za to? Že tu se mnou spí Kim, kterého z celého srdce nesnáším? Že musím pozorovat tu jeho kulatou prdel, kterou by mu mohla závidět kde jaká holka? Že s ním musím spát v jedné posteli, ze které následující den cítím jeho vůni? Za co přesně to stojí?

Byl jsem pěkně naivní, když jsem si myslel, že včerejškem to končí. Ale očividně se naši dva „kámoši" úplně zbláznili a já za boha nemůžu dojít k jedinému rozumnému vysvětlení, proč se tohle děje. A taky, proč se sakra Jinyoung zahazuje s někým, jako je Park Jimin. Copak spolu ti dva něco mají? Asi těžko, když Jinyoung není gay.

Nebo...

Nebo snad je? Co když za tu jeho nedávnou změnu může právě Park? Co když se potají schází a nám Jinyoung tvrdí, že je na holky? To není možné, on nemůže být gay. Ne, nic takového si nedokážu připustit. Jsme přece kámoši, určitě by mi to řekl, ne? I když, po těch všech kecech bych se mu ani nedivil, kdyby to před námi tajil. Nemůžu říct, že bych ho nechtěl zabít, pokud by to byla pravda.