School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

12. Telepathy

Taehyung

K Jiminovi dorazíme kolem čtvrté hodiny. Ve škole jsme sice končili už ve dvě, ale zdrželi jsme se v jedné kavárně, kde pracuje Jiminův známý, se kterým se, samozřejmě, vyspal. Na Jimina vypadal celkem staře, obvykle si totiž vybíral mladší kluky, tenhle ale nevypadal zrovna dvakrát mladě. Ne, že by byl až tak starý, ale minimálně dvacet pět mu bylo. Ale byl hezký, to uznávám.

Jimin má dobrý vkus. Co vím, zatím spal jenom s kluky, kteří se líbili i mně. Nebo alespoň jsem mu je schvaloval. Nikdy si nevybral špatně, na rozdíl ode mě. Já sice s nikým nespal, ale zato jsem se pokaždé zamiloval do nesprávné osoby, která o mě neměla ani špetku zájmu. Možná bych se měl smířit s tím, že si jentak někoho nenajdu. Byl by to totiž zázrak.

Celou dobu, co jsme byli v oné kavárně, jsem musel pozorovat jejich nadržené pohledy, při nichž se svlékali pohledem. Kdybych tam nebyl, možná by se společně vytratili do skladu, kde by si to rozdali. Jimin měl ale smůlu, jelikož jsem vážně nechtěl přihlížet něčemu, co by mě donutilo si vypálit oči. Proto jsem chtěl z kavárny vypadnout co nejdřív, což se mi také po několika minutách povedlo.

„Opět vítej u mě doma," řekne vesele, když otevře dveře od svého bytu a pozve mě dovnitř. „Odlož si, já zajdu udělat čaj. Dáš si něco k jídlu?"

„Nee, děkuju," usměju se na něj a nechám ho odejít do kuchyně, zatímco já si zebe svlékám těžkou bundu. Čaj je doopravdy to jediné, co teď potřebuju. Jsem promrzlý až na kost, dnes byla nezvykle velká zima, a to ještě není ani konec listopadu. Letošní zima bude zřejmě krutá, ale mně to nijak nevadí, jelikož jsem zimní živel.

V obývacím pokoji se sednu na gauč, vedle nějž si položím batoh, ve kterém se ihned začnu hrabat, abych z něj vytáhnul foťák. Ještě úplně nevím, co přesně se dnes bude dít, ale nemůžu se toho dočkat. Bude to něco nového, co s někým jentak nezažiju. Vlastně, možná to je dnes poprvé a naposled.

Jimin donese dva hrnky horkého čaje a sedne si vedle mě. Kulišácky se na mě usměje, když si všimne foťáku na konferenčním stolku. Je z toho nervózní, jde to na něm až příliš vidět, ale už je pozdě na to, z toho vycouvat. Já mu to jentak nedovolím.

„Tak jak to uděláme?" zeptá se mě nejistě. Dnes budu muset převzít iniciativu, což mi nedělá zas takový problém. Co bych pro svého nejlepšího kamaráda neudělal, že?

„Máš nějakou představu, jak bys ty fotky chtěl nebo vůbec netušíš?" ušklíbnu se.

„Netuším, nikdy jsem se takhle nefotil. Jen se nechci svlékat úplně do naha, jasné?"

„Samozřejmě, to ti ani nedovolím. Dnes jsem tady od toho, abych s tebou nafotil fotky, ne žádné porno. Takže se neboj, svlékat se dnes nebudeš. Možná jen do půl těla," mrknu na něj, čímž ho trochu uklidním.

Nevím, co si myslel, ale jasně jsem mu naznačil, že fotky budou v podobném duchu, jako byly v Euforii. Žádné porno, žádná nahota. Jen lehké snímky, které v každém vyvolají touhu potom zjistit, co všechno se pod Jiminovým oblečením skrývá. Vsadím se, že nikdo tak dokonalé fotky nemá.

„Tak si vypijme čaj a pojďme na to, chci to mít už za sebou," povzdechne si, usrkávajíc si z horkého čaje.

„Nějaký nervózní," popíchnu ho s úsměvem, za což si od něj vysloužím pěstí do ramene. Pěkně to bolí, ale stálo mi to za to.

Jen, co si vypijeme čaj, se bez dalších slov přesuneme do Jiminovy ložnice, jíž dominuje velká manželská postel. Bůh ví, co všechno se v téhle posteli dělo, ale já to rozhodně vědět nechci. Stačí mi ty představy, které se mi derou na mozek. Fuj. Nechci si představovat svého nejlepšího kámoše, jak má s někým sex.