School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

76. New start

Jungkook

Neměl jsem příliš daleko k tomu, abych se cestou na letiště nerozbrečel. Taehyung mi dal jasně košem, takže jsem ho ani nemohl očekávat, a jediný, kdo mě přišel podpořit, byli kluci a brácha s mamkou. Fotr se vymluvil, že má být v práci, přitom jsme ale všichni věděli, že má volno a jenom se mu nechce, naposledy se se mnou rozloučit.

Jakmile jsem všechny objal a řekl své sbohem, se zatnutými zuby jsem se otočil a vydal se ke gatu, kde jsem si sednul a snažil se nemyslet na všechno špatné, co se mi honilo hlavou. Tae, zatracený Tae, který mi v tu chvíli tak šíleně chyběl a měl jsem sto chutí se zvednout a dojet si pro něj, přinutit ho, aby odjel se mnou a všechno tady nechal, stejně jako já.

Kéž by byl stejně starý jako já, kéž by nechodil do třeťáku a mohl mít tak maturitu za sebou, všechno by bylo o tolik snazší, ale zřejmě nám to nebylo souzeno. Náš vztah měl skončit takhle, nedalo se ho už zachránit, když jeden z nás nechtěl. zlomilo mě, když mi řekl, že mi vlastně vůbec nevěří.

Naivně jsem si myslel, že moc dobře ví, jak jsem se kvůli němu změnil a že bych ho nikdy nepodvedl, ať už by se mi naskytla jakákoliv příležitost. Změnil mě k lepšímu, dostal ze mě toho zatraceného bad boye, který mu stejně zlomil srdce. Ale už nechci být takový, jako předtím.

Nechci si jenom nezávazně užívat a vyjebávat s každým, koho potkám. Nechci už nikomu lámat srdce, protože teď sám vím, jak moc to bolí. Nechci být ten známý fuck boy, do kterého se každý zamiluje, ale on je jen využije ke svým animalistickým potřebám. Už ne, klidně se vzdám sexu, hlavně, ať už nejsem stejný.

V Americe chci začít nový život, pokusím se vymazat toho špatného člověka, jakým jsem byl na střední škole. Už je na čase dospět, ačkoliv jsem pořád ještě mladý. Užíval jsem si dost, teď bych se měl zaměřit na svou budoucnost tady, na novém kontinentě, mezi samými cizinci.

A tak tu jsem, v mém skromném apartmánu, který zdaleka nepřipomíná nic, co jsem měl doma. Tvoří ho jedna místnost, propojená s kuchyní. Jediná koupelna je oddělená, jinak mám vše u sebe. Ale nijak mi to nevadí, nepotřebuju nic většího, stačí mi tohle, alespoň pro začátek. Už teď to tu ale miluju, jelikož je tu všechno tak jiné, tak nové.

Z okna mám výhled na rušnou ulici velkoměsta, nacházím se v klidné části New Yorku, kde jsou překvapivě nejlevnější nájmy. A deset minut pěšky se nachází má nová práce, kam dnes nastupuju poprvé. Museli mi stačit pouhé dva dny na aklimatizování se a vyřízení si všech potřebných věcí. Nemůžu si dovolit nepracovat, jelikož bych za chvíli skončil na ulici, bez drobných na jídlo.

První noc se mi zdálo o Taehyungovi, o jeho krásných, rozkošných očích, které mě prosili, abych zůstal. Ale i ve snu jsem ho opustil, dal jsem mu pusu na rozloučenou a naposled se na něj podíval. Byl smutný, ale přesto se usmíval a ve všem mě podporoval. Sen to byl hezký, ale ráno mě akorát mrzelo, že to nebyla realita.

Jelikož si mě Tae zablokoval, nemůžu mu ani napsat. Několikrát jsem se odvážil předepsat si zprávu, kterou bych mu poslal přes smsku nebo Jimina, ale nakonec jsem od toho upustil, poněvadž bych si stejně ničím nepomohl. Musím na něj zapomenout, mezi námi je konec, který už nic nezvrátí.

Ani si nechci představovat, jak moc musí trpět on, je mi z toho úzko, ale vím, že s tím nezmůžu. I kdybych mu napsal, že se za všechno omlouvám, stejně by mi neodpustil a nedal mi další šanci. Jen mě bolí představa toho, že už ho nikdy neuvidím. Mám pocit, že jsem si ho dostatečně neužil, že těch pár měsíců bylo příliš málo.

Nicméně on už je má minulost, přes kterou se musím přenést a začít myslet pozitivně. Mé srdce bolí a pláče, ale to teď musím přestat vnímat, abych se do americké společnosti začlenil co nejlepším způsobem. A hlavně musím udělat dojem na své nové kolegy, abych nebyl za podivína z Koreje.