School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

77. As it was

O půl roku později

Taehyung

Pořád to bolí. I přesto, že už uteklo šíleně moc měsíců, stále jsem se přes to nemohl přenést. Jungkooka jsem nepřestal milovat i nenávidět zároveň, a to jsme za celou dobu nebyli ani jednou v kontaktu. Nevím, jak se mu v Americe daří, co tam vůbec dělá. Jedinou informaci, kterou o něm vím díky Jinyoungovi, je to, že je zřejmě šťastný, jelikož dostal za tak krátkou dobu povýšení.

Ale ohledně jeho života mimo práci nic nevím. Ne, že bych to vědět nechtěl, ale bál jsem se kdykoliv zeptat, jelikož by se díky tomu vrátily všechny vzpomínky. Za těch pár měsíců jsem si nikoho nenašel, i když malá část mě chtěla. Jenže jsem toho nebyl schopný, v každém jsem viděl Jungkooka. Ty jeho krásné oči, kterým se žádné jiné nevyrovnají.

Jimin se mi několikrát snažil někoho dohodit, ale vždy to dopadlo katastrofálně. Na pár rande jsem byl, ale žádné nebylo takové, jaké jsem si přál. Většina kluků se zajímala jen o můj vzhled a tím to haslo. Nešlo jim o mě samotného, o mé srdce, nýbrž o moje tělo nebo obličej. Copak ničím jiným zaujmout nedokážu?

Neříkám, že to u Jungkooka bylo snadné, ale rozhodně mě nechtěl jenom kvůli mému vzhledu. Vím, že on mě miloval. Sice krátce, ale o to silněji. Stejně jaké já jeho. Ale k čemu nám to vůbec bylo, když to stejně skončilo po pár měsících?

Rád bych věděl, jestli si na mě za celou tu dobu alespoň jednou vzpomněl, ale jak to mám zjistit, když s ním nemluvím a bojím se podívat na jeho profil na sociálních sítích? Stále to bolí a další kontakt s ním by mě dozajista zničil.

Za pár dní maturuju, a tak mám po dlouhé době hlavu plnou i něčeho jiného, než je JK. Neřekl bych, že mám strach, jsem spíš nervózní z toho, jakou otázku si vytáhnu. Ale vím, že to zvládnu, i když nejsem bůh ví jaký chytrolín.

Já, Jimin a Yoongi maturujeme společně, krásně nám to vyšlo. Hned potom, co vše zvládneme, máme v plánu odjet někam hodně daleko minimálně na týden, kde úplně vypneme a oslavíme konec střední školy. Samozřejmě se k nám přidá i Lisa s Jinyoungem, takže opět zůstanu sám, ale na to jsem si už zvyknul.

Vím, že na mě ten pravý někde čeká, a tak nesmím nic uspěchat. Ačkoliv mě to mrzí, že jsem tak sám, vím, že se to čekání vyplatí. Nemá cenu na sílu někoho hledat, jenom proto, abych byl zadaný. Nebyl bych pak šťastný. Potřebuju se zamilovat tak silně, jako tomu bylo naposledy. A potřebuju vědět, že to ten druhý cítí stejně.

Už žádné další zlomené srdce, po Jungkookovi přijde ten, kdo mi zahojí. Možná se objeví na vysoké, kam mám v plánu nastoupit. Nebo ho potkám úplnou náhodou někde v kavárně. Nebo do mě narazí přímo uprostřed ulice a jako omluvu mě pozve na rande. Vím, je to typické klišé z filmů, ale kdo by to nechtěl zažít?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že nechci zažít lásku jako z filmového plátna. Přesně to bych chtěl. Zamilovat se tak silně do někoho, kdo mi to bude opětovat a udělá pro mě vše, co mi na očích vidí. Překonáme spolu všechny překážky, i kdyby byly velké jako celá Amerika.

Ach, Amerika.

Snad je tam Jungkook šťastný. I přesto, že ho stále nenávidím, malá část mého já chce, aby se měl dobře. Aby si našel někoho skvělého a byl s ním šťastný. Ať už to bude kluk nebo holka. Nebudu lhát, jsem celkem zvědavý, zda to zkusil i s jiným klukem, než jsem já, ale to se opět nikdy nedozvím.

Děsí mě představa, že ho už nikdy neuvidím, ale zároveň je to možná dobře, jelikož vím, že by se mé city opět vrátily. Na svou první lásku v podobě playboye celé střední školy nikdy nezapomenu. Nejde přeci zapomenout na někoho, komu jste dali celé své srdce a prožili s ním všechna svá poprvé.