School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

19. Trampoline

Jimin

Jako správní kamarádi jsme se dali do akce hned druhý den potom, co jsme si rozvrhli náš plán. Upřímně toho o Yoongim skoro vůbec nic nevím, a stejně je na tom i Taehyung. Za celé tři roky jsem s ním mluvím možná tak dvakrát, sotva jsem ho považoval za svého spolužáka. V minulém ročníku skoro celý rok chyběl a doteď nechápu, proč ho sakra všichni nechali projít.

Absence se v naší škole řeší možná až příliš, tak jak to, že s ním nebyl problém? Jak je to vůbec možné? Nikdo z nás ani nevěděl, co přesně mu bylo. Učitelka to nechtěla rozebírat, ostatní spolužáci se s ním nebavili, stejně jako já, takže jsme žádné informace neměli. Jakmile se vrátil, byl stejně mrzutý jako předtím.

Nicméně, naším cílem je zjistit o něm všechno, co jen jde. Je to těžký úkol, jelikož se s ním doopravdy nikdo nebaví, a tak nevíme, odkud všechny informace čerpat. Samozřejmě, že nás napadlo, se ho zeptat napřímo, ale mám takový pocit, že by nám ani neodpověděl. Jen by se ušklíbnul, otráveně protočil očima a po zbytek ročníku nás ignoroval.

Neumím si představit Yoongiho a Lisu dohromady. Každý je úplně jiný, ale možná by u nich platilo pravidlo, že se protiklady přitahují, kdo ví. Pořád nevím, co přesně na něm Lisa vidí, na škole je mnohem víc hezčích kluků, než je on, ale na kráse zřejmě tolik nezáleží. Alespoň ne Lise, u mě by se o tom dalo polemizovat.

Když mluvíme o kráse, poslední dobou si všímám, jak se Jinyoung, člen Jeonovi party, změnil. Pamatuju si, jak jsem nastoupil do prváku; Jinyoung měl červené vlasy, brýle a vůbec nevypadal na to, že by hrál fotbal. Zaujal mě už tehdy, jenže jsem na něj postupem času zapomněl, hlavně díky ostatním klukům, kteří mě dostatečně rozptylovali.

Jenže teď, když jsem ve třeťáku a on pomalu končí čtvrtý ročník, je úplně jiný než předtím. Je krásný, ta jiskra, která u mě přeskočila tehdy v prváku, tam stále je, jenže tentokrát je o něco větší. Mám pro něj tak trochu slabost, ale nikdy jsem ho neoslovil, jelikož vím, že není na kluky. Byl by to skandál, kdyby byl někdo z fotbalistů gay. Nedivil bych se, kdyby dotyčného ihned vyhodili z týmu, jenom kvůli jejich předsudkům.

Na Jinyoungovi mě nejvíc přitahuje jeho nedostupnost. Nikdy jsme spolu ani nemluvili, ale i přesto se mi pořád líbí, jelikož ho nikdy nedostanu. Byl by zázrak, kdybych s ním prohodil pár slov, natož ho nějak sbalil. Moje slabost pro něj zůstane navždy skrytá před okolním světem, nikomu jsem se s tím nepřiznal a ani to nehodlám zkoušet.

Asi bych si měl najít další nezávazný sex na jednu noc, abych na krásného fotbalistu zapomněl. Alespoň na těch pár minut. Ubíjí mě, myslet na někoho, koho nemůžu mít. Vždycky jsem dostal to, co jsem chtěl, ale on je nedobytný. Rád bych se o něj snažil, ale on má zájem pouze o holky, takže by to k ničemu nevedlo.

Utekly dva dny, díky nimž jsme se posunuli o něco dál. Taehyung si všimnul, jak Yoongi každou polední přestávku kouří pod tribunou, jako správný badboy. Já projel jeho sociální sítě, kde jsem našel jen běžné informace – kde bydlí, kolik mu je, kdy má narozeniny atd. Nic víc jsem nezjistil, jelikož není zrovna aktivní osoba, která by ukazovala svůj život skrz internet.