School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

48. Angels like you

Jimin

„Vážně si myslíš, že na nás nepřijdou?" zeptá se mě Jinyoung, který je už od včerejška lehce nervózní. Ale zároveň na něm vidím, že se mu můj plán líbí a naše společné dobrodružství prožívá stejně nadšeně, jako já.

„Neboj se, tady nás hledat fakt nebudou," uchechtnu se, rozhlížejíc se tak po celé místnosti, která je příliš malá na to, aby se sem vešli více jak dva lidé. Proto jsme na sebe s Jinyoungem nalepení, ale to ani jednomu z nás nevadí. Ba naopak. „Musíme počkat, až odejdou lyžovat, a pak můžeme jít ven."

„A co chceš celý den dělat? Válet se na pokoji?"

„Ne, půjdeme do sauny, máme nejlepší příležitost proto tam být sami a konečně zkusit... no ty víš co," mrknu na něj. „Ale musíme to stihnout do té doby, než se vrátí."

„Řekl bych ti, že jsi blázen, ale vlastně se mi ten tvůj plán zamlouvá, takže budu mlčet," ušklíbne se. „Ale jak to chceš udělat dnes?"

„Normálně, vyhodíme Taeho věci na chodbu a zase se u nás zamkneme. Ty trenérovi řekneš, že nám je zle, a já Taemu napíšu, aby se prostě k Jungkookovi odstěhoval, easy."

„Taehyung tě zabije," povzdechne si. „A mě Jungkook taky, kdybych si neztlumil vyzvánění, zřejmě by mi celý den řval mobil jak na lesy. A tos neviděl všechny ty výhružné zprávy, co mi poslal."

„Nejsem na tom jinak, i Tae mě uhání, ale musíme to vydržet. Věř mi, bude to stát za to, konečně si to všechno vyříkají a prolomí se mezi nimi ledy. Tentokrát tomu fakt věřím."

„Jak myslíš."

Když odbije půl jedné odpoledne, s Jinyoungem vylezeme z kumbálu, kde jsme byli doteď zavření, a nadšeně se rozeběhneme do našeho pokoje, který je prázdný tak, jak má být. Rychle sbalím všechny Taeho věci, které potřebuje na to, aby přežil další noc v jiném pokoji, a jeho tašku připravím ke dveřím, ze kterých jí předtím, než se vrátí ze sjezdovky, vyhodím.

Nemáme tolik času, kolik bychom si přáli, a tak se v rychlosti převlékneme do županů a potichu sejdeme do přízemí, kde je schovaná sauna, ve které jsme oba dva poprvé. Zavřeme se v ní, svlékneme ze sebe všechny svršky, a uvelebíme se na dřevěné lavičce, která příjemně hřeje. V tichosti vydržíme jen chvilku, jelikož oba dva potřebujeme mluvit o našich naštvaných kamarádech, které jsme dali nechtěně dohromady.

Díky té vší horkosti, intimní atmosféře a tlumeném světlu na mě leze vzrušení, které se pomalu hromadí v mém rozkroku. V mysli si představuju, jak nádherné by to bylo, kdyby si mě Jinyoung vzal přímo tady a teď. A oba dva víme, že když něco chci, taky to dostanu.

Takže se mlčky posunu blíž ke krásnému černovláskovi a dotknu se jeho odhaleného stehna. Malé bílé ručníky, které máme položené v klíně, nám brání v tom, abychom byli celí nazí, ale jak to tak cítím, za chvíli je stejně odhrneme pryč a odhalíme se tomu druhému. Jinyoungovo stehno ledabyle hladím, což mu vyvolá husí kůži, kterou zřetelně cítím.

„Minnie?" vydechne vzrušeně, když rukou zajedu až k bílému ručníku, pod kterým se schovává jeho nádherný poklad, jímž mě dokáže plně uspokojit. Pod jeho přezdívkou se zachvěju, jelikož mi tak říká jenom on. Cítím se tak zvláštně pokaždé, když mi tak řekne.

„Hm?" houknu po něm, jako by se nic nedělo, a nepřestávám s jemným hlazením jeho horké kůže. Mozek úplně vypnu a nechám svůj rozkrok, aby za mě myslel. Proto mu rukou zajedu přímo pod ručník a zmáčknu ho ve své malé dlani.