School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

60. Something new

Jimin

Byl bych šíleně blbý, kdybych si nevšimnul náhlého odchodu Taeho a Jungkooka, který se ztratil jen chvíli po něm. Ti dva se museli určitě potkat na chodbě a jelikož se už celkem dlouho nevracejí, muselo se něco stát. Jsem zvědavý co, ale nechci je nijak rušit nebo kazit náš večer, a tak to pro teď nechávám být.

Místo toho se věnuju Jinyoungovi, který mě celý večer drží a opravdu se o mě stará jako o královnu. Nehledí na to, že ho jeho kamarádi nesnáší a ani jednou s ním nepromluvili. Má oči jenom pro mě a já si říkám, zda je v tom něco víc. Samozřejmě mi dochází, že takhle se k sobě kamarádi s výhodami nechovají, nezvou se na plesy a netančí spolu jako zamilovaný pár.

Série veselých písniček skončí a nahradí jí první ploužák tohoto večera. Jinyoung neváhá a přitiskne si mě na své tělo, vůbec jsem to nečekal, a tak překvapeně vyjeknu. Ale pak položím hlavu na jeho svalnaté rameno a obejmu ho kolem boků. Je o něco vyšší než já, takže se břichem dotýkám jeho rozkroku, který mě ale teď momentálně nezajímá.

Spíš mi jde o to, co přesně teď cítím. Jsem zamilovaný? Jelikož si připadám jako v ráji, snažíc se vnímat každou další emoci, která mi proudí celým tělem. Srdce mi tluče šílenou rychlostí a celý se třesu, jako bych měl každou chvíli vybouchnout. Nic takového jsem předtím necítil, ani nevím, jaké to je, být zamilovaný, takže netuším, zda něco takového právě teď prožívám.

Protancujeme spolu další dvě zamilované písničky, vnímajíc jen náš tlukot srdce a pomalou melodii. Žádná slova nejsou potřeba, jelikož nám je takhle více než dobře. Nikdy předtím jsem netančil ploužák s někým, ke komu bych cítil tolik, a tak se nechávám unášet vlnou euforie, kterou cítím jen s Jinyoungem.

„Jiminie?" zašeptá mi do ucha, o které se lehce otře. Roztřeseně k němu vzhlédnu a setkám se s jeho spalujícím pohledem, jenž mi vytváří motýlky v břiše.

„Hm?" houknu na něj, čekajíc, co z něj vypadne. Upřímně, nejradši bych vůbec nemluvil a jen si dál užíval tenhle intimní okamžik, který nemá nic společného s naším skvělým sexem.

„Musím ti něco říct," řekne trochu nejistě, čímž mě zmate. To ne, doufám, že se mě teď nechystá odkopnout, zrovna při takhle romantické chvilce. „Jen... nevím, jak na to budeš reagovat, ale prostě ti to už potřebuju říct. Nemůžu to v sobě dusit navěky."

„O co jde?" kývnu na něj. „Máš snad nějakou nemoc? Nakazil jsem tě něčím?"

„Ježiši ne," vyjekne zděšeně. „Neboj se, nejsem nemocný a ty snad taky ne. Jen... prostě... kruci, nevím, jak ti to říct."

„Tak už to vyklop, celkem se tě začínám bát," řeknu upřímně. Jeho pohled mě vážně děsí, nevím, co si o tom myslet. Nevím, co mám čekat, a to mě znervózňuje.

„No já... asi, asi jsem," zakoktá se, načež se odmlčí. Sakra, tak ať už mě nenapíná! Tohle doslova nesnáším.

„Ty jsi co?" tlačím na něj, jelikož s ním ztrácím trpělivost. Moc dobře ví, že tohle nemám rád.

„Asi jsem se do tebe zamiloval."

„Cože jsi?" vypadne ze mě náhle. V ten moment vůbec nepřemýšlím o tom, co bych měl říct. „To... to myslíš vážně?"

„Ano," vydechne. „Popravdě, jsem v tom až po uši."

Nejsem si jistý, zda teď právě dýchám nebo ne, zda sním nebo je to doopravdové. Čekal jsem všechno, ale tohle ne. Možná jsem si to párkrát představoval, jak mi řekne tak krásnou větu, ale nikdy jsem ani nevěřil tomu, že by se to mohlo doopravdy stát.