School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

14. My ex's best friend

Jungkook

Od té hádky jsem se s tátou raději vůbec nebavil. Vyhýbal jsem se mu, jak jen to šlo, dělal jsem mrtvého brouka. Neměl jsem jediný důvod se s ním bavit dál. Ano, je to sice můj otec, ale co pro mě v životě udělal? Možná, že mi dal život, ale to je asi tak všechno. Je to zkurveně nefér. Táta by měl být můj vzor, někdo, kdo mě bude vést životem, místo toho je pro mě jen někdo, kdo mi život komplikuje a nemá o mou maličkost absolutní zájem.

Sere mě to, ale co s tím zmůžu? Nic. Jsem rád, že alespoň máma je normální a bratr taky, i když mám někdy chuť mu dát pěstí, za ty jeho přiblblé poznámky. Už jsem se smířil s tím, že s tátou nikdy nebudu mít vřelý vztah. Kdo ví, možná ho v dospělosti úplně odstřihnu, to nemůžu vyvrátit. Ale dokud žiju pod jeho střechou, musím alespoň dělat, že jsem stále jeho syn, i když se tak necítím.

Ještě, že má plno dobrých kámošů, za kterými se můžu kdykoliv vrátit. Díky nim nejsem uzavřený sám do sebe, nemám deprese a nehraju si na ublíženou nicku, jako někteří dementi z naší školy. Naučil jsem se držet všechny emoce na uzdě, ukazovat jen tu silnou stránku a starosti prostě nijak neřešit. Takhle silným jsem se stal ve čtrnácti a od té doby jsem ani jednou nepolevil.

Možná proto mám takové výsledky. Možná proto jsem kapitán školního týmu, který každý zápas vyhrává. Je to jenom díky mé síle a dřině, kterou do fotbalu dávám.

Tento víkend nás čeká další zápas, který bude jedním z těch lehčích. Budeme hrát proti nějakým píšťalám, které sotva umí kopnout do míče. Vsadím se, že nedají ani jeden gól, a kdyby náhodou ano, bude to obrovský zázrak. Doufám, že jim pořádně předvede naši sílu a dáme minimálně pět branek. Dost nám v tomhle zápase věřím.

Bohužel, bude to předposlední zápas sezóny, jelikož už se blíží zima, přes kterou hrát nemůžeme. Máme jen tréninky ve sportovní hale, ale tím to končí. Žádné zápasy, žádné roztleskávačky, žádná další vítězství. Za tohle zimu nesnáším, nejraději bych ji úplně zrušil.

Teprve až skončí březen, můžeme hrát dál. Jenže to už se bude blížit maturita, na kterou se budu muset připravovat. Zřejmě skončím jako kapitán, jelikož od nás trenér chce, abychom v pořádku odmaturovali. Jen doufám, že dá kapitánství Limovi, jelikož si to nikdo jiný nezaslouží a nechci, aby kapitánství posrali.

Je mi z toho těžko, že už mi zbývá jen pár měsíců, dokud odsud neodejdu a vzdám se svého vysněného fotbalu. Proto musím dát do téhle sezóny všechno, poněvadž je to moje poslední sezóna vůbec. Kéž by šlo propadnout zpátky do třeťáku, kvůli fotbalu bych to klidně udělal, ale nejde to. Ne v naší škole.

Poslední zápas před zimní pauzou bude s našimi největšími rivaly. Bude to velká událost, na kterou se neskutečně těším. Nakopeme jim zadky, předvedeme se opět jako ti nejlepší z celého okresu. A udržíme si tak první místo na příčce. Bude to ten nejtěžší, ale také ten nejlepší, zápas sezóny. Už aby ty dva týdny utekly.

Tenhle týden se vleče neskutečně pomalu, až mi z toho odumírají veškeré mozkové buňky. Učitelé nám dávají jeden test za druhým, do toho furt řešíme naši ročenku a s klukama vymýšlíme téma plesu. Zatím jsme nevymysleli nic, ale už jsme se o tom alespoň bavili. I to je velký pokrok. Kdyby to všechno nevedla Lisa, asi bychom se na to úplně vysrali. Ale jelikož z ní máme strach, museli jsme to vzít vážně.

„Kurva hoši," promluví k nám Yugyeom, který si právě sednul k našemu stolu, s obědem v ruce. „Včera jsem zklátil tak luxusní šťávičku. Takovej sex jsem neměl už pěkně dlouho."