School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

10. Never ever

Taehyung

„Udělám to," přijde za mnou Jimin po obědové přestávce, kterou strávil s Lisou. Já s nimi nebyl, jelikož jsem byl příliš unavený, a rozhodnul jsem se nahradit jídlo spánkem.

„Počkej, co? O čem to mluvíš?" zamumlám zmateně. Ještě pořád nejsem úplně vyspaný, ale je to lepší než předtím. Jen doufám, že mě nebude bolet z té nepohodlné lavice hlava.

„No ty fotky," vysvětlí mi s úsměvem na rtech. „Nafotíme to. Ty a já. Třeba zítra?"

„Eh," zarazím se. Jsem celkem zmatený, jelikož jsem nečekal, že by na to přistoupil. „Tak jo. Nejdeš na žádnou párty? Bude přece pátek."

„Neboj, tentokrát nejdu. Nechodím přece každý týden. Navíc, s Jacksonem jsme domluvení, že se naposledy sejdeme v sobotu, takže musím být fit."

„Počkej," zastavím ho. „Pro koho ty fotky vlastně chceš? Pro Jacksona nebo prostě jen tak, do zásoby?"

„Do zásoby, s Jacksonem to v sobotu utnu, jelikož se vrací zpátky do Číny a já nehodlám strávit svoje mládí tím, že si budu dopisovat s klukem, který bydlí několik tisíc kilometrů ode mě," zasměje se. Jsem překvapený, nevěděl jsem, že Jackson odjíždí. Moc dlouho se tady neohřál, ale alespoň sbalil Jimina. Aspoň na něco může být pyšný.

„To chápu," přikývnu. „Tak tedy zítra, připrav se na pořádnou show. Půjdeme rovnou ze školy k tobě, nebo jak?"

„Jo, vezmi si foťák s sebou. Nechci se nijak zdržovat a když už u nás budeš, můžeš tam rovnou přespat. Se mnou to bude asi na dlouho."

„To je mi jasné, s tvou vybíravostí se ti nebude líbit žádná fotka," uchechtnu se. Budu jen doufat, že neskončím s prázdnou, jelikož Jiminova vybíravost je někdy až přehnaná.

„Já a vybíravý? Ale prosímtě," odfrkne si sarkasticky, načež naše konverzace do konce hodiny utichne.

Málem bych zapomněl, že je dnes čtvrtek, s nímž přichází moji nejoblíbenější hodina a půl z celého týdne. Už se nemůžu dočkat, až opět uvidím Jaebeoma a pochlubím se mu se svým úkolem. Myslím si, že jsem ho zvládl mnohem lépe než ostatní, ale nechce předbíhat. Je možné, že se někdo předvede lépe než já, ale na to raději nechci ani myslet.

Vím, že bych si měl dát s Jaebeomem aspoň na chvíli pokoj, ale když ono to nejde! Jsem do něj tak šíleně zamilovaný, že se nemůžu zbavit ani jedné myšlenky na něj. V noci usínám s představami o tom, jaké by to bylo, kdybychom se potkali v jiné situaci na jiném místě. Zamilovali bychom se do sebe oba a skončili bychom spolu navěky.

Jenže to jsou pouze mé sny a naivní představy o tom, jak by to vypadalo, kdyby. Realita je jiná, Jaebeom o mě nejeví žádný zájem a mé velké srdce se každým dnem víc a víc rozpadá. Kéž bych se zamiloval do někoho jiného, do někoho více reálného. Ale ne, já si musel vybrat toho nejvíce nedostupného a nejkrásnějšího člověka na škole. Možná i na celém světě.

Zbytek školy uběhnul celkem rychle, nějak jsem se ponořil do svých myšlenek, až jsem nic nevnímal a vše uteklo rychlostí blesku. Rozloučím se s Jiminem, který mi popřeje (jako každý čtvrtek) štěstí, abych aspoň na chvíli navázal oční kontakt nebo jiné spojení s mým nádherným vedoucím. Jsem rád, že mi to tak přeje, ale oba víme, že se nic víc nikdy nestane.

Osamocený se vydám do učebny s mým oblíbeným číslem, kde se překvapivě ocitnu sám. Obvykle už tu Jaebeom je, ale dnes tomu tak není. Jaká škoda, mohl jsem mu říct aspoň dobrý den bez toho, aby nás slyšelo dalších několik lidí. Takhle si musím počkat, až přijde a oslní mě svou přítomností.