School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

35. Pied Piper

Taehyung

Mám před sebou volný víkend, který hodlám strávit jak jinak než v posteli. Lisa nám včera psala, zda bychom s ní nešli nakupovat, ale upřímně se mi moc nechce. Od té události s Jungkookem mám neustále zkaženou náladu, ačkoliv se to stalo už před několika dny. Za celou tu dobu jsem ho ani jednou nepotkal, vyhýbali jsme se navzájem.

Přijde mi to absurdní, celá tahle situace, dokonce i Yugyeom na mě už nemluví, ačkoliv po mně hází vražedné pohledy. S těmi se ale dokážu smířit a úplně je vypustit, hlavně díky Jiminovi, který mě nutí myslet na jiné věci. Ani on ale v posledních dnech nevypadá zrovna nejveseleji. O Jinyoungovi skoro nemluví, jako by se už nevídali, ale s ničím se mi zatím nesvěřil, takže nevím, zda je to pravda.

Přeju si, aby bylo období maturit, kdy se Jungkooka nadobro zbavím. Jenže toho se jentak nedočkám, takže se s jeho nenávistí vůči mé osobě musím naučit žít.

K tomu všemu ho budu muset potkávat i na školním výletě, kam jsme se nakonec rozhodli jet a dělat tak společnost Lise. Stálo jí to hromadu přemlouvání, ale nakonec se jí to podařilo, takže jsme se všichni tři zapsali společně.

Jakmile skončí vyučování, s Jiminem v patách se rozeběhnu pryč ze školy, abych ho náhodou nepotkal. Utíkat přestaneme v ten moment, kdy zabočíme za roh budovy a ocitneme se tak mimo zorné pole ostatních žáků. Chvíli nám trvá, než zklidníme nás zrychlený tep a popadneme dech.

„Ty vole," vydechne vyřízeně Jimin. „Tohle je příliš. Odmítám tu furt utíkat jak debil jenom kvůli tomu, že se bojíš Jungkooka. Koukej se vzmužit a prostě chodit jako normální chlap, okej? Pokud se na něj nebudeš dívat, nic ti neudělá."

„To říkáš ty, ale viděl si ten jeho výraz, když mě potkal ve sprchách? Nebo v té tělocvičně? Ne, takže nevíš, navíc nejsi to ty, komu vyhrožuje, takže..."

„Chápu Tae, ale takhle to dál nejde. Nebudeme každý den ze školy utíkat jako blázni. Na to nejsme ani jeden z nás stavění!" vypískne otráveně. „A teď už pojď, musíme se pořádně vyspat, abychom přežili zítřejší nákupy s Lisou."

„No...," podrbu se na zátylku. V mysli hledám co nejlepší výmluvu, jak se z toho vyvléknout, ale bohužel je můj mozek kompletně zatemněný. „Vlastně nevím, jestli půjdu."

„Tak na to zapomeň, nenecháš mě v tom samotného!" sjede mě přísným pohledem. „Zítra tě čekám připraveného přesně v jednu odpoledne. Pokud ne, tak si mě nepřej."

„Ale notak, vždyť víš, jak nesnáším nákupy," zaúpím zoufale, tahajíc ho za ruku. Ani jsem si nevšimnul, že mě vede dál, napříč ulicí.

„Lisa potřebuje naši pomoct, takže na chvíli zapomeň na svoje pocity. Když půjdeš, koupím ti koláčky."

„Fajn! Ale dělám to jenom kvůli těm koláčkům, jenom abys věděl."

Jimin protočí očima, načež se se mnou po pár dalších minutách rozloučí, a tak se každý vydáme směrem domů. Tam najdu mamku, která se rozhodla uklidit celý dům, jelikož má v práci dovolenou. Proto, když dojdu do svého pokoje, nestačím zírat. Všechno je úplně jiné, než jak jsem to tu nechal. Já ji asi zabiju.

Rychle za sebou zamknu, aby sem nemohla vlézt, a porozhlédnu se po celé místnosti, abych věděl, kde co je. Všechny moje věci, které byli ještě ráno na stole, jsou najednou na komodě naproti němu. Naštvaně je vrátím zpátky na své místo a zasednu k počítači, kde najdu email od mého vedoucích Jaebeoma.

Ještě pořád chodím na jeho kroužek, ačkoliv celou dobu nedávám pozor. Vlastně ani nevím, proč tam stále jsem, když umím skoro vše, co se tam učí a k tomu všemu vím, co mi Jaebeom udělal. Měl bych se na to konečně vykašlat, ukázat mu prostředníček a poslat ho do háje. Jenže na tom jsem příliš stydlivý, takže mu spíš místo toho napíšu email nebo tak něco.