School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

23. Sacrifice Part 2

Jimin

Opět zůstávám u baru sám, jelikož si pro Lily přišel její obdivovatel, kterého díky našemu tanci dokázala svést. Jsem za ní rád, sice jsme spolu moc nepobyli, ale je mi jasné, že se uvidíme i příště. Přemýšlím, jestli není čas na to odejít, jsem opilý jenom lehce, takže bych došel domů i po svých. Zřejmě tu už nemám co dělat.

Rozejdu se směrem pryč, ale ještě, než vykročím, mě zastaví něčí hlas. Ihned poznám, o koho jde. „Už jdeš?"

Otočím hlavou, abych se mohl podívat na Jinyounga, který se opírá o rám druhých dveří. Mám pocit, že se pod jeho pohledem roztopím. „Já- nevím, mám pocit, že už tu pro mě není žádná zábava."

„A co ten tvůj tanec s kámoškou? Vypadalo to, že ses bavil dost," ušklíbne se. „Proč si na mě tak koukal?"

„Proč si koukal ty na mě?" oplatím mu stejnou mincí. „Neodtrhl si ode mě pohled."

„A co jsem měl asi dělat, když si se tam tak nakrucoval?" vyhrkne mírně naštvaným tónem. Překříží si ruce na prsou, kousajíc se do rtu.

„Nikdo tě nenutil, aby ses na mě koukal," provokuju ho. „Líbilo se ti to?"

Jinyoung protočí oči, načež si hlasitě povzdychne. „Já-já nevím... jsem zmatený."

Oh. Tak zmatený? Toho bych mohl využít. Možná si není jistou svou orientací, možná má snaha nakonec nepřišla vniveč. „Možná to je jen alkoholem."

„Skoro nic jsem nepil," přeruší mě. „Nemyslím si, že je to tím. Připadá mi, že je tu zkurvené horko."

„Nechceš jít na vzduch? Máš pravdu, horko tu vážně je." A já možná vím, co přesně to způsobuje. „Nahoře je balkón, můžeme jít tam."

Jinyoung se na chvíli zarazí, jako by přemýšlel. Je přitom tak roztomilý, rty má malinko našpulené a mezi obočím se mu tvoří menší vráska. „Fajn, ale vezmu s sebou tohle," ukáže na otevřenou lahev soju, která je z poloviny plná.

To beru, pokud se chce opít, rád se opiju s ním. Kdo by to byl řekl, že se budu zrovna já, bavit s fotbalistou. Jeho kamarádi jsou pořád zapálení do hry, takže okolo nich proklouzneme bez povšimnutí. Vystoupáme několik schodů do druhého patra, načež se vydáme do, pro mě známého pokoje, v němž se nachází zmiňovaný balkón.

Nechám Jinyounga vejít jako prvního, abych za námi mohl, nenápadně, zamknout dveře. Projdeme pokojem, až otevřeme dveře od balkonu, na kterém se posadíme na zem, flaška soju mezi námi. Jinyoung je první, kdo se napije, sleduju ho přitom, zkoumám každou část jeho obličeje.

Když otevře oči a všechen alkohol spolkne, nabídne i mě. S radostí si od něj flašku převezmu a zhluboka se napiju. Alkohol mě příjemně pálí a já mám čím dál tím větší chuť na další neřest. „Právě teď bych vraždil za cigaretu."

„Heh," vypadne z Jinyounga, jenž zaloví ve své kapse, z níž vytáhne balíček cigaret. No teda, netušil jsem, že kouří. Chvíli na sebe zmateně zíráme, chechtajíc se takové náhodě.

„Kouřím jen na párty," vyhrkneme oba najednou, což nás rozesměje.

Jinyoungův smích je opravdu nakažlivý, vypadá tak šťastně, úplný opak toho, co vidím ve škole. „Vždycky to nosím u sebe, jelikož jsou kluci zapomětlivý hovada a pokaždé na to zapomenou," dodá.

„Dáš mi?" zeptám se ho potichu. Jinyoung přikývne a podá mi jednu cigaretu, kterou si vložím do úst. „Máš i zapalovač?"

„Jasně," uchechtne se, načež pomocí zapalovače vytvoří malý ohýnek, kterým zapálí mou cigaretu. Myslím si, že nám bude stačit jenom jedna.