School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

𝑬𝒑𝒊𝒍𝒐𝒈

Taehyung

Ještě naposledy se na sebe podívám do zrcadla, ve kterém se odráží pohled na můj šedý oblek, který mi nedávno koupili rodiče. Poslední akce školy není doslova společenská událost, ale chtěl jsem se nějak vyfiknout a za těch pár měsíců jsem přišel na to, že je mi v oblecích a celkově společenském oblečení až moc dobře.

Navíc to, jak v něm vypadám, je naprosto úchvatné. Nemyslím si o sobě, že jsem bůh ví jak krásný, ale v obleku si prostě připadám pěkný, to nebudu lhát. A ještě víc mi lichotí, když mi ho chválí i ostatní.

Vsadím se, že Yoongi tam přijde v roztrhaných džínech a sotva si vzpomene na nějakou košili, ale to k němu prostě patří, a tak nemá cenu nijak protestovat. Jediný den, kdy jsem ho viděl v obleku, byl náš maturitní večírek. Podle mě tomu tak bylo naposledy a další podobná událost se nebude opakovat.

S ostatními jsem domluvený, že mě vyzvednou přesně v osm večer, což je za pár minut. Ještě naposledy se na sebe podívám, načež opustím teplo mého pokoje a seběhnu schody do přízemí. Tam se setkám s mamkou, která se na mě zasněně podívá.

„Sluší ti to," polichotí mi. „Ještě by to chtělo nějakou slečnu, že?"

Vidím její nenápadné mrkání a úšklebek, ale to na mě neplatí. Ve skutečnosti vůbec neví, co se za zdmi mého pokoje děje. Že si vlastně ve svých nejdivočejších snech nepředstavuju ženu, nýbrž muže. Ještě není ten správný čas na to, abych vyšel s pravdou ven. Nejsem připravený.

Místo otráveného pohledu se pouze ušklíbnu a protočím očima, abych jí dal najevo, že takové poznámky mě akorát štvou. „Nevím, kdy se dnes vrátím, ale spíš na mě nečekej."

„Samozřejmě, zlato. Užij si poslední noc na střední, ale moc to nepřeháněj s alkoholem, dobře? Nechci, abys skončil v nemocnici s otravou alkoholem."

„Neboj se, dám si pár panáků, ale tím končím. Slibuju, že mě nebude odvážet sanitka," mrknu na ní hravě, načež se podívám na mobil, na kterém mi cinkne zpráva od Jimina, že už čekají před domem.

Rozloučím se proto s mamkou a rychle vyjdu ven, aby na mě ostatní nemuseli čekat příliš dlouho. Nadšeně nastoupím do auta, ve kterém sedí již všichni. Mačkám se na zadním sedadle spolu s Lisou a Yoongim, zatímco Jinyoung řídí a Jimin mu dělá společnost na místě spolujezdce.

Jen, co se všichni pozdravíme, se rozjede debata o tom, kolik toho dnes hodláme vypít. Jak jsem říkal už předtím, nemám v plánu pít moc, ale pokud si to situace vyžádá, zřejmě se nebudu nijak krotit. Podobně je na tom i Jimin s Lisou, zatímco Jinyoung pít nebude vůbec a Yoongimu je to zcela jedno.

„Slyšel jsem, že tam budou i kluci," odkašle si Jinyoung, jako by právě řekl něco zakázaného. Nejprve nám nedojde, o kom přesně mluví, ale naštěstí nás nenechá hádat dlouho. „Yugyeom mi psal, jestli jdu taky, že bychom se tam mohli potkat. Prý se chtějí zase všichni sejít a užít si párty ve staré škole."

„Nevím proč, ale myslel jsem si, že to je jenom pro nás, ne pro veřejnost," zapřemýšlí nahlas Jimin, čímž mi čte myšlenky.

„Taky, že není, ale studenti ze starších ročníků se zúčastnit můžou, stejně jako já a Lisa," kývne dozadu na naši kamarádku. „Jak je znám, zrovna oni by si něco takového ujít nenechali. I když jsou každý úplně jinde, stejně se sejdou a zabaví se stejně, jako tehdy na střední."

„Myslíš, že... že by tam mohl být-"

„Jungkook?" přeruší mě hned, aniž bych musel dokončovat svou větu. „Nemyslím si, přece by nejel z Ameriky až sem jenom kvůli nějaké jednorázové akci."