School Affair [𝐁𝐓𝐒 𝐱 𝐆𝐎𝐓𝟕]

27. Kiss and Make Up

Jimin

„A pak mě prostě pozval na rande! Chápete to? Potom všem mě sakra pozval na rande, jako by to nic nebylo!" dokončí svůj monolog Lisa, když dojíme svůj oběd. Já a Tae na ní zíráme s otevřenou pusou. Tohle ani jeden z nás nečekal.

Jak se ukázalo, Yoongi je mnohem víc záhadný, než jsme si mysleli. Nejprve Lisu ignoroval, nechoval se k ní s respektem, a záhy ji pozval na rande. Kdo tohle dělá? Takové chování přece není normální! Alespoň pro mě ne, ale Lisa je z toho očividně nadšená.

Nemůžu se jí divit, dostala to, co chtěla. Podařilo se jí Yoongiho získat alespoň na jeden den, po jejich rande se uvidí, jestli si vůbec rozumí a dokázali by spolu být. Upřímně do toho nevkládám moc velké naděje, za to Tae je z toho u vytržení. Je tak moc naivní, byl takový už odjakživa, a teprve po situaci s Jaebeomem se spálil a přišel na to, že svět není tak růžový, jak se zdá.

„Tak moc ti to přeju!" vyhrkne Tae. No co jsem říkal. „Závidím ti, že jdeš s někým na rande. Taky bych rád šel, ale není s kým."

Je mi ho líto, bolí mě vidět, že je pořád zlomený potom, co se stalo. Snaží se posunout dál, ale jde to těžce, když se všechno hroutí. „Jednou půjdeš, chce to čas Tae. Jak tě znám, určitě si najdeš lásku teprve tehdy, kdy to budeš nejméně čekat."

„To se děje leda tak v knížkách," protočí nad tím očima. „Nikdy předtím jsem na lásku nečekal, a stejně nepřicházela, takže je to úplně jedno."

„Musíš si říkat, že nikoho nepotřebuješ, buď spokojený sám se sebou. Vím, že je to těžké, když vidíš, že ostatní se s někým vídají, ale věř mi, přijde to co nevidět, jen nad tím nemůžeš tolik přemýšlet," promluvím k němu tentokrát já.

„Když ono je to tak těžké," zanaříká. „Oba dva mi furt vykládáte, jak skvělý sex máte, a já nemám nic. To s Jaebeomem se nepočítá. Už si chci taky užívat, nebaví mě čekat."

S Lisou se na sebe vážně podíváme, oba nás trápí, že je Tae nespokojený. „Tak ti zkusíme někoho najít, alespoň na nezávazný sex, co ty na to?"

„Ne, nechci spát s někým, koho nemiluju."

„S tebou je to těžký, Tae," vypískne Lisa. Jako by mi mluvila z duše. „Potom ti nezbývá nic jiného než čekat. Mimochodem...," přejde na jiné téma, čímž nás osvobodí z téhle zapeklité situace. „V lednu je zájezd na hory a já chci, abyste jeli se mnou."

„Co?" vypadne z Taehyunga.

„Tak na to zapomeň, nesnáším lyžování," odpovím ji bez zájmu. Naposledy, když jsem zkoušel lyžovat, jsem tak moc spadl na zadek, že jsem další týden nedokázal normálně chodit. Bolelo to mnohem víc, než kdyby mě někdo ošukal.

„Kdo říká, že budeme lyžovat?" mrkne na mě. „Zájezd je povinný jen pro čtvrťáky, vy se můžete zúčastnit dobrovolně. Navíc, není povinné tam lyžovat, jede se hlavně proto, abychom byli na čerstvém vzduchu a užili si poslední školní výlet. Takže se můžeme celý týden válet na pokoji a nikdo nám neřekne ani slovo."

„Wow, já klidně pojedu," usměje se na ní Tae. Ne! Nemůže mě přece nechat ve štychu. „Ale musí jet i Jimin."

Oba dva se na mě podívají, jako bych něco provedlo. Vím, co se ode mě čeká, ale nepůjde to tak lehko. Vážně nesnáším hory a cokoliv spojené se zimou. „Tak to brr, já nikam nejedu."

„Ale noták," protáhne Lisa. „Přece nás v tom nenecháš."

„Ne? Tak sleduj," odseknu ji. Nemám rád, když mě někdo takhle přemlouvá, cítím se jako v kleci.