Co kdyby... [DOKONČENO]

3.

Už je po všech hodinách a já jdu na kolej. "Slečno Adamsová, nezapomeňte na školní trest, dneska za půl hodiny." Řekl mi Snape na cestě. "Ano, pane profesore." Řekla jsem a zabočila do podzemí. Procházela jsem uličkou, když v tom mě někdo chytil, zacpal pusu a dotáhl do uličky kde nikdo nechodí. Dotyčný mě přitiskl na zeď a já si všimla platinové blonďatých vlasů. Super. Už mi je jasné kdo to je, na téhle škole je jediný Malfoy, který má takové vlasy. "Co chceš." Řekla jsem klidně. "Divím se, že nevyšiluješ." "Proč bych vyšilovala?" "Takže se ti to líbí." Řekl a mrkl. Pořád si dělá své vlastní závěry. "to jsem neřekla." "Ale nepopřela si to." Řekl a já mlčela. Nevěděla jsem co na to mám říct. Nevím, co se stalo, ale když je v takové blízkosti, nemůžu se soustředit a nedokážu najít dobrou urážku nebo argument, který bych pak mohla použít. Byl na mě natlačený celým jeho tělem a musím říct, že se mi to z nějakého záhadného důvodu líbilo. "Hm?" Zamumlal a já se nezmohla ani na hlásku. "Líbí se ti to, že? Když jsem takhle blízko." Řekl a opřel jeho čelo o moje. Zrychlil se mi tep i tlukot srdce, myslím, že každou chvíli omdlím. Jen se usmál, jednou rukou chytil můj pás, druhou zvedl moji nohu za stehno a jen tak sledoval mou reakci. Když si všiml, že jsem rychle vydechla a vydala jemnou hlásku, uchechtl se. "Uvidíme se na doučování." Zašeptal mi do ucha, dal mi lehkou pusu na krk, jemně pustil mou nohu a tím ji pohladil a zmizel. CO. TO. MĚLO. BÝT? Panebože nevím proč, ale vím, že jsem ho nedokázala odstrčit nebo cokoli říct. Ah jo, holka on vede a ví to. Podívala jsem se na hodinky a všimla si, že mi moc času nezbývá a nemělo by smysl na pokoj jít, takže jsem se vydala do Snapeova kabinetu. Zaklepala jsem a uslyšela kroky. Někdo dveře otevřel a ten někdo byl Snape. "pojďte." Řekl a já vešla dovnitř. Malfoy už tam byl. Seděl na židli a usmíval se jako pětiletý kluk který dostal autíčko. "Takže, začnete tím, že všechny lahvičky, knihy a přísady do lektvarů a pak tady přespíte jako trest. Dělám to takhle ze všemi a vy nebude výjimka. A prosím, zkuste se nezabít. Deka a karimatka je na stole" Řekl klidně, odešel a zamkl? To je hajzl. "on nás tady doopravdy zamkl?" "jo." Řekl jednoduše a já došla ke knihovnici. Začala jsem to rovnat knihy a Malfoy mi kupodivu pomáhal. Když už jsme vše urovnali, posadila jsem se na zem a dívala se před sebe. Malfoy si sedl vedle mě a díval se stejným směrem. Zůstali jsme takhle nějakou dobu a já se podívala na hodinky. 21:37. "Už půjdu spát." Řekla jsem klidně a on přikývl. "já taky." Řekl a vzal karimatku a deku ze stolu. "na, budu spát na zemi." Řekl a já přimhouřila oči. "Jsi si jistý?" "Jo." "Jak chceš." Řekla jsem, vzala si karimatku, položila ji na zem a lehla si. Malfoy mě přikryl a lehl si na zem. Chvíli jsem jen tak ležela a byla mi strašná zima, klepala jsem se. "Je ti zima, že?" Začal Malfoy a posadil se. "trochu." "Pokud dovolíš, zahřeju tě." Řekl a já přikývla. "Dobře." Uvolnila jsem mu místo a on si lehl vedle mě. Chudák byl úplně zmrzlý, musela mu být daleko větší zima a já ho nechala spát na zemi. Malfoy mě chytl za boky a přitáhl si mě k sobě. Nic jsem nenamítala, objala jsem ho a položila si hlavu na jeho hruď. Pak si už jen pamatuju, že jsem usnula. Probudila jsem se díky budíku, který nám tam Snape nastavil a zvedla se. Malfoy ještě spal. Nemožné. Klekla jsem si a jemně s ním zatřásla. "Vstávej." Chtěla jsem ho vzbudit trochu víc příjemně za to, že se ke mě včera choval pěkně. Konečně se vzbudil a já se zvedla. "Za chvíli začíná snídaně, pojď." Řekla jsem a otevřela dveře které už Snape nejspíš odemkl. Odešla jsem do svého pokoje, chtěla jsem se převléct do mého náhradního hábitu, ale když mi došlo, že můj starý voní jako Malfoy, nějak se mi to nechtělo převléct, tak jsem se jen trochu oprášila. Nakonec jsem si vyčistila zuby, trochu se namalovala a zapletla si cop. Vyšla jsem z koupelny, vzala si batoh z učebnicemi a vydala se do velké síně. Cestou mě zase někdo chytil zacpal, pusu a dotáhl pryč. Bylo mi jaksi jasné že tohoto bude schopný jen Malfoy. Zase jsem se objevila namáčknutá na zdi. "Ani si mi neřekla dobré ráno." Řekl a já poznala, že si se mnou zase hraje. Proč jsem tak zbabělá něco říct? Mlčela jsem. Malfoy mě chytl za obě nohy, nadzvedl mě a položil na stůl kterého jsem si ani nevšimla. Pak mě chytil za boky a přitiskl na sebe. Když jsem seděla na stole, nemusela jsem se na něj dívat zdola, ale přímo, což jsem ráda, protože mi aspoň připadá, že nejsem zas tak malá. Už jsem to nevydržela a políbila ho. Vím, že tohle bylo přesně to čeho on chtěl docílit a já tohle vše prohrála, ale nevydržela jsem to. On začal spolupracovat, já obmotala nohy okolo jeho pasu a ruky okolo krku. On si mě ještě víc přiblížil a pak se odtáhl. "Promiň." Omluvila jsem se, seskočila dolů a měla v plánu odejít, on mě ale chytil a přitáhl mě zpět. "Kam si myslíš, že jdeš." Řekl a vysadil mě zpět na stůl. "Vůbec se neomlouvej. Doufal jsem že to uděláš." "Tak proč si to neudělal ty?" "Protože jsem si myslel, že mě odstrčíš  a to by byl trapas." Řekl a já se zasmála. "Odmítnutí není trapas, patří to k životu." "Jo, ale já nikdy nebyl odmítnut, tedy do té doby co jsem potkal tebe." Řekl a já se usmála. Po chvíli mi ale došlo co se stalo, on mě teď bude brát jako samozřejmost, že? Už jsem si přestala hrát na nedosažitelnou a on to bere jako výhru. Super. "no, tak to jsem ráda, už ale půjdu." "Poslední pusu?" Zeptal se a já se zasmála. "Tu si budeš muset zasloužit Malfoyi." Řekla jsem a zmizela. Mám ráda když hraju nedosažitelnou, kluk pak zjistí, že na tom musí pracovat a pokud to myslí vážně, nevzdá se. Nejsem si jistá zda to Malfoy vzdá nebo ne, ale pokud to vzdá, bude mě to doopravdy mrzet. Došla jsem do velké síně a sedla si vedle Nell. "Jak ses vyspala?" Zeptala se mě a zamrkala. "Blbě." Trochu jsem zakecala a ona se zasmála. "A proto voníš jako Malfoy." Zašeptala a já vykulila oči. "jde to hodně cítit?" "Jo." Řekla a uchechtla se. "Ah jo." "Pak mi o tom řekneš." Řekla a já přikývla.