Co kdyby... [DOKONČENO]

28.

Pořád jsme jeli vlakem a byli jsme už asi v polovině cesty. Draco mě pořád objímal, i když jsem už ani nebrečela. "Tak hrozně mě to mrzí Kat." zopakoval asi po desáté za minutu a já se na něj podívala s pohledem: "jsi vpohodě?" a pak se odtáhla s objetí. Už mě bolí záda, protože jsem byla celá pokřivená. "Zlobíš se pořád?" zeptal se a já se podívala z okna. "Ne, jen mě štve jak opakuješ stejnou větu pořád dokola." řekla jsem klidně a vytáhla si knihu z batohu. "Co čteš?" "Knihu?" "Kat, vím, že jsi naštvaná, ale..." "Draco, prosím tě neřeš to, jen chci mít klid." řekla jsem a podívala se mu do očí. Vypadal smutně a v jeho očích jsem viděla zoufalost. "Dobře, dám ti pokoj." řekl a rychle odešel z kupéčka. Mám lehký pocit, že ho to zamrzelo, ale teď jsem fakt chtěla být osamotě a už vůbec jsem nechtěla vidět jeho. To mě teda zajímá, jak se budeme chovat před jeho rodiči. No, já se teda přetvařovat nebudu, ale přesto si nechám milou a vánoční auru, abych nezkazila Vánoce všem okolo sebe.

Po dlouhé době jsem viděla blížící se nádraží a začala se pomalu balit. Vlak kompletně zastavil, já se vydala ke dveřím, otevřela je a vyskočila ven. Už jsem konečně stála na pevné a nepohybující se zemi a hned jsem si všimla Draca. Taky, že stál přede mnou. "Můžem?" zeptal se a nabídl mi ruku. "Jo." řekla jsem, ale jeho ruku jsem nepřijala. Hele tak daleko ještě nejsme chlapečku. Dej mi pár hodin. Pomalu jsem ho obešla a všimla si jeho rodičů, kteří stáli u sloupu. Ihned jsem nahodila úsměv, ale ne falešný, doopravdy jsem byla ráda, že je vidím, jsou fajn. Pomalu jsem se i s kufrem rozešla k nim a Draco se za mnou potácel. "Dobrý den." řekla jsem mile a jeho mamka mě rychle objala. "Ale prosím tě, patříš do rodiny tykej nám." řekla a jeho taťka neboli Lucius přikývl. "Ahoj Draco." řekla po chvíli Narcissa a nakonec objala i jeho. "Pojďte k letaxové síti." řekl Lucius a my se vydali za ním. Pak jsme se "teleportovali" do jejich domu. Všichni jsme vyšli z krbu v jídelně a Narcissa ukázala na dveře. "Tamtudy se jde do pokojů, jestli nevadí, pokoj máš s Dracem, Draco ti ho ukáže, že?" řekla a Draco přikývl. "Dobře, děkuji moc." řekla jsem a následovala Draca, který kufr nakonec vzal. Procházeli jsme dlouhými chodbami, až jsme se nakonec objevil před dveřmi Dracova pokoje. Draco dveře otevřel a já vešla dovnitř. První, čeho jsem si všimla byla velká zelená postel s nebesy, pak jsem obdivovala nádherný stříbrný lustr, taky se mi líbila ta velká dřevěná skříň a nakonec jsem obdivovala vůni. Jelikož to tu doopravdy nádherně vonělo. "Oblečení si můžeš dát do skříně, klidně si tu něco nech, kdyby ses tu ještě někdy ukázala." řekl a podíval se na podlahu. "Vpohodě." řekla jsem a šla do koupelny. Teda aspoň myslím, že to je koupelna. Když jsem otevřela dveře, bylo mi jasné, že to koupelna je, protože jsem si všimla krásné velké sprchy se zlatým kohoutkem, taky tam bylo super velké zrcadlo s moderním umyvadlem, vana, která byla v rohu a byla to vana jako pro krále a taky jsem si všimla dveří, ze kterých jsem usoudila, že je to záchod, protože jinde jsem ho neviděla. Rychle jsem si opláchla obličej a vyšla ven. "Asi bychom měli jít, za chvíli bude oběd." řekl opatrně Draco a já přikývla. Není to nejlepší domluva, ale nechci ať si myslí, že mu odpustím každou blbost co udělá. To co udělal mě fakt ranilo.